Keba je kamarád a dobrý, takovému nelze odmítnout. No a tak tedy sedám ke klávesnici a pokusím se zase trochu pohnojit rozumem. O čem? No přeci o stavbě maket. Takže oddechnout si mohou vyznavači hesel „rychleji ve skluzu", „nemám na to ruce", „takto to přeci musí stačit" a podobných. Přesto ale doufáme, že u těch čtenářů, co u mého psaní vydrží, to padne na úrodnou půdu a trochu jim pomohu při realizaci pěkného koníčka. Nebude to tentokrát pěkně po pořádku, ale jak mne co napadne, případně na co se kdo zeptá, či co zrovna budu v dílně páchat na svých maketách.
|
Názvosloví
|
|
Kotevní řetěz (ang. anchor chain) = slouží ke zvedání kotvy. Jeho délka i tloušťka (velikost či průměr článků řetězu = chain links) je různá a řídí se jednak velikostí lodi, jednak příslušnými normami. Jednotlivé články velkého řetězu jsou vyztuženy příčkami (studs). Kotevní řetěz je složen z dílů dlouhých 27m (= 15fathoms, viz Fathom), přičemž 1díl = tzv. 1délka. Díly řetězu jsou spojeny řetězovými třmeny (shackles). Délka kotevního řetězu činí 10-30 délek (dílů), tj. 100-300 fathoms. Na koncích kotevního řetězu jsou tzv. koncové třmeny (větší než spojovací).
Kotevní brzda (ang. bow stoper) = svírá nebo jinak blokuje kotevní řetěz mezi kotevním navijákem a kotvou, aby se zabránilo nežádoucímu pohybu kotevního řetězu respektive, aby se odlehčilo brzdě kotevního navijáku.
Kotevní naviják (angl. windlass) = palubní stroj umožňující pohyb kotevního řetězu při spuštění nebo zvedání kotvy, avšak nikoli ve smyslu navíjení, nýbrž jen posunu řetězu do/z komory kotevního řetězu (chain locker) uvnitř přídní části lodi. Skládá se z bubnu na hřídeli, hřídelového uložení, brzdy a pohonného činitele. Z obou stran hřídele vrátku bývají umístěny navíjecí hlavy pro manipulaci s lodními lany. - Kotevní naviják měl koncem 19.století parní pohon, později hydraulický, vzduchový či elektrický (na velkých lodích dnes téměř výhradně, na malých lodích, např. říčních, i pohon spalovacím motorem nebo ruční). Na lodích nahradil kotevní vrátek používaný pro ruční posun kotevního řetězu (otáčelo jím až několik desítek mužů).
Toto jsem si vypůjčil z Wikipedie a domnívám se, že bez tohoto vysvětlení by to nebylo ono. Dále musím znovu připomenout, že k dosažení aspoň přijatelného výsledku je dobré mít nějakou fotografii a není ani na škodu, pokud jsme ten „přístroj - detail“ viděli.
|
Ti zasvěcení ví, že již drahnou dobu stavím maketu polské hasičské lodi, Stražaka 14. Tentokrát jsem ale již v závěrečné pětině a pevně rozhodnut na jaře jít s ním na vodu. Takže v době kdy se na mne Keba obrátil s prosbou o nějaký příspěvek, jsem zrovna dodělával kotevní naviják. Tedy začnu s tímto často opomíjeným strojem na palubě každé pořádné lodi. (Majitelé kánohehy a maňásků mi určitě prominou).
Kotevní naviják
U nás pokud se nejedná a špicovou maketu, je to většinou řešeno nějakou kostkou s bubnem na boku, přes který je přehozen řetízek. Ten v lepším případě má na konci něco jako kotvu, často ale jen rybářský háček.
To, že i na malých lodích je kotevní vrátek dokazuje fotografie z polské EMILKY. Tento, případně mírně větší typ je i na dalších polských lodích (PILOT, Lilka, Roma, Kontroler a i Klimkovi). Větší lodě - každý pes, jiná ves, ale v podstatě vycházejí ze stejného konstrukčního schématu. (Tady prosím ty opravdové odborníky o shovívavost - jsem amatér).
Jak to většinou vypadá, vidíte třeba na vrátku z AGI (remorkér v Gdaňsku). Stražak 14 má něco podobného, viz to šedé zařízení. Jak to částečně vypadá na opravdu kvalitním plánku od pana Chrzanowského, je patrno z obou skenů. Většina z Vás tak kvalitní podklady nemá a už vůbec na těch neckách nebyla - to není vytahování, ale konstatování stavu věci.
No a co teď s tím?
Nejdříve si rozdělím objekt zájmu na jednotlivé součásti. Tady to bylo tělo navijáku, pohon (elektromotor), kola, která unášejí články, brzdové zařízení na vrátku, brzdy před vrátkem, řetěz, průvlaky a kotvy.
Dále jsem se podíval, z čeho by to tak asi šlo udělat. Volba padla na můj oblíbený hliníkový plech z tiskáren, plastikové výstražné tabulky, tyčky z lízátek a měděný drát.
Nejdříve jsem slepil sokl a na něj vyřezal a slepil tělo navijáku. Osy jsou z tyček od lízátka a pak přišla na řadu kola posouvající články a bubny brzd. Ty jsou opět z tabulek + hnědá lepicí páska (buben brzdy) Paprskové kolo posouvající články je ze dvou částí. Kulaté základny a ze stejného kola jsou jehlákem vypilované paprsky. Pak slepeno (obyčejná AGAMA na kity). Všechny otvory si předvrtám a pak na konečný průměr otvory dopracuji jehlovými pilníky. Pokud má někdo soustruh a podobné nářadí má to ulehčené. Já mám jen vrtačku a dvě ruce. Obdobně jsou udělány i „navíjecí hlavy“ - slepena řada koleček na ose, pak nahrubo vysoustruženo ve vrtačce a nakonec finiš v ruce. No práce nad hlavu, ale zase ta radost z tvůrčí činnosti. Nevím jak Vás, ale mne baví víc stavět, než jezdit. Elektromotor je z dřevěné kulatiny + žebrování z hliníku (lepeno prstolepem) a el. krabice opět z tabulek.
Obě brzdy na vrátku jsou znázorněny hliníkovými pásky + nýty vykrojenými ze samolepicí fólie a ty větší razím z tzv. pérek do papírových složek. Celá mechanika brzd, dokud jsem ji nezajistil lepidlem a barvou, chodila!!
Brzdy řetězu před vrátkem jsou opět z hliníku + tabulky + měď. Řetěz z měděného drátu - pájeno mikropájkou. Kotva - odlitek z CHS 1200.
Takže to by bylo zatím vše, fotografie určitě poví víc. Toto je úvod a proto tolik řečí, příště už to bude víc o práci.
Ivankap - Ivan GRŇA
Můžete se registrovat!
Ukažte obrázky svých modelů!
Napište nám
