Novinky

21.01.2021:

Zimní večery si můžete zpříjemnit společenskou hrou na modelářské téma: Slalomky F3-E.

10.01.2021:

Ačkoli tu před chvílí přibyla pozvánka na první letošní akci, kdovíjak to s ní nakonec bude. Minulé roky touto dobou bylo jasno, v které dny se sejdeme s modely na Lužinách či v Písku a kdy uspořádáme to či ono, jenže tentokrát je to sázka do loterie. Proto vyjma akcí, na které je potřeba zajistit ubytování, pevný termín ničeho neplánujeme a přizpůsobíme se aktuální situaci.

Měsíc od vydání posledního článku si dovoluji poprosit ctěnou čtenářskou obec o spolupráci, jelikož bez přispění těch, kteří něco hezkého postavili a během stavby tu a tam pořídili nějakou fotečku své nové lodě či ponorky, žádný nový článek v dohledné době nevyjde.

Předem děkuji.

ladous

Archiv novinek

Výstava vláčků v Písku podruhé

Dnešní reportáž nebude z oblasti lodních modelů. Však také současná zima lodním modelářům příliš nepřeje, proto snad nikdo nepohrdne malým odbočením k železničním modelům, kterým se lidově říká vláčky a kterým zastřešené prostory prospívají celoročně.

Do Písku se po roce vydal Klub železničních modelářů Praha 3, aby navázal na úspěch loňské výstavy, která přilákala na šest set diváků, což během dvou lednových dní není vůbec málo. Letos se výstava konala o víkendu 30. – 31. ledna opět v Galerii Portyč, která sdílí prostory s kinem.

Expozici opět dominovala trať z okolí Dobříše velikosti TT (1:120). Na první pohled nedoznala podstatných změn, ale při bližším ohledání každého musel zaujmout model cukrovaru, jehož komín se tak stal výraznou dominantou krajiny. Co na tom, že většina návštěvníků si hned představovala nějaký lihovar či pivovar.

Cukrovar

Daleko zajímavější změny se však děly na poli obsluhy, kde původní „velíny“ nahradily novější typy, takže teď provoz vlaků po koleji probíhá plynule a nedochází k výrazným změnám rychlosti při přebírání vlaku mezi jednotlivými „velíny“.

Nádraží nejsou budovy u kolejí. Mnohem důležitější je „velín“ obsluhy.

Dále bylo vystaveno několik menších samostatných tratí, u kterých mohly přítomné děti udávat povely pomocí tlačítka, po jehož stisku vždy proběhl nějaký cyklus. Mnohé děti si to pletly s ovladačem na autodráhu, u kterého je dobré držet plyn neustále - ale co, každý si tím věkem prošel. Jedna z těchto drah je vybavena skrytým nádražím, do kterého vlak zajede pomocí tunelu. A světe div se, občas vyjede tunelem vlak jiný. Bohužel jsem tento okamžik nezaznamenal a nebýt Karla Bartáka, tak bych si doposud myslel, že jen někdo vyměnil modely na trati.

Tlačítko pro povely vlakům bylo neustále v obležení, ale občas osiřelo. Vpravo je pak pohled na kolejiště se skrytým nádražím. Doufám, že ho nikdo nevidí.

Zlatou třešničkou na dortu byla expozice Merkuru a jeho kolejiště. Éru jeho slávy nepamatuju, ale současná reinkarnace budí úžas. Všiml jsem si trojkolejnicové trati a také toho, že model parního vlaku uháněl jako splašený. Nebýt muzeum Merkuru tak daleko, hned bych se tam vypravil.