Při TT v Olomouci jel se mnou kamarád, kterého tahanice docela zaujala, ale jen pro diváka je to po několika hodinách docela nuda. Po prvním dnu toho měl plné zuby a odjel domů. Posléze se svěřil, že by si to také rád vyzkoušel, protože jako letecký modelář „ježdění s nějakou blbou lodí zvládne“.
„Omlouvám se za kvalitu snímků, ale v době kdy probíhala stavba jsem měl k dispozici pouze fotoaparát v mobilním telefonu.“
Měsíc před Branickým soudkem prohlásil, že pojede také, ale žádnou loď stavět nebude, protože neví jak ho to bude bavit. Mírně jsem propadl panice, protože dostavba „dospělého“ remorkéru je stále ještě v nedohlednu a tím se výběr lodě zúžil na springera. Rozhodl jsem se, že ho pojmu trochu jinak. Na stránkách tugspotters jsem našel remorkér ANNAMARIE, který vyhovoval mým představám, je to vlastně přerostlý springoš se dvěma šrouby.
Bylo rozhodnuto a začal jsem stavět známý trup z topolové překližky. Bočnice z 5mm a dno z 3mm silné. V rozích je trup vyztužen nosníky 10x10mm a stejně tak i lem pod palubou. Na místa úvazníků přišel nosník 20x5mm. Kýl je z 2mm silné letecké překližky. Veškeré spoje byly lepeny vteřiňákem a trup byl do hodiny hotov.
Celý trup jsem olaminoval tkaninou 80gr. a pryskyřicí Letoxit. Po vybroušení laminátu došlo na instalaci hřídelí s převodovkami 1:3 zakoupené v Admiralshopu a 50mm otočných dýz od Robbe. Čela převodovek jsou přišroubována na 4mm leteckou překližku v místě spoje s trupem vyztuženou nosníkem 6x6mm, stejně tak i lože serv HS-81, každé na jednu dýzu. Vše jsem do trupu vlepoval 30 minutovým epoxydem s kovovým plničem. Po usazení jsem vnitřek trupu důkladně vymazal Letoxitem a na epoxy nalepil palubu z 1mm letecké překližky.
Borty a jejich výztuhy jsou z milimetrové překližky. Navrch přišla 3mm buková kulatina. Vše jsem několikrát přetrěl Letoxitem mírně naředěným acetonem a přefoukl horkovdušnou pistolí, aby se pryskyřice do dřeva dobře vsákla. Úvarníky z mosazných trubiček dobře zajistilo epoxydové lepidlo s plničem. Vše jsem přestříkal syntetickým základem a po zamaskování stejnými laky.
Nástavbu jsem se rozhodl udělat z desek PSH, které jdou při tloušťkách kolem jednoho milimetru stříhat nůžkama. Jednotlivé díly drží k sobě „svařovací“ lepidlo na plasty Tamiya a o proti vteřinovému lepidlu, spoj není křehký. Stříkal jsem stejnými barvami ve sprayi. Po zaschnutí barev jsem přišrouboval motory MIG 400/6V, které řídí regulátory DSYS 16A a přišrouboval serva. Po vyzkoušení ve vaně jsem uzavřel servisní otvor na zádi, který jsem přilepil silikonen, aby v případě nouze šel otevřít. Nástavba se mi zdála stále ještě hodně chudá a dal se do výroby zábradlí z 1mm mosazního drátu. Protože to bylo mé první zábradlí v životě, postupoval jsem podle návodu publikovaném zde na monaku. Po pájení, které mě překvapilo, stejně jako výsledek, který sice nebyl úpně dokonalý, ale byl jsem s ním docela spokojen, jsem zábradlí přestříkal. Do trupu ho fixuje opět epoxy s plničem.
Okna jsou „zasklena“ pentaprintem a po nalodění posádky byl čas se vydat na „velkou vodu“, tedy na Vltavu. Byl pátek a následující den je Branický soudek. Po dovážení dvěma 6V 4,5Ah PB akumulátory se Bivoj chová velmi poklidně a stabilně, citlivě reaguje na pohyb dýz, jen má nešvar všech tlačáků, při větší rychlosti noří příď. Zkouška síly ukázala, že přetáhne Čochtana, aniž by výrazně zpomalil.
V neděli po závodě, který byl takovou zkouškou (loď byla výborná, ale ten kapitán..) mi kamarád povídá: „Co se divíš, když máš na můstku takový dva kretény!“
Tomáš Fil
Můžete se registrovat!
Ukažte obrázky svých modelů!
Jak napsat článek?
Napište nám
