Novinky

21.01.2021:

Zimní večery si můžete zpříjemnit společenskou hrou na modelářské téma: Slalomky F3-E.

10.01.2021:

Ačkoli tu před chvílí přibyla pozvánka na první letošní akci, kdovíjak to s ní nakonec bude. Minulé roky touto dobou bylo jasno, v které dny se sejdeme s modely na Lužinách či v Písku a kdy uspořádáme to či ono, jenže tentokrát je to sázka do loterie. Proto vyjma akcí, na které je potřeba zajistit ubytování, pevný termín ničeho neplánujeme a přizpůsobíme se aktuální situaci.

Měsíc od vydání posledního článku si dovoluji poprosit ctěnou čtenářskou obec o spolupráci, jelikož bez přispění těch, kteří něco hezkého postavili a během stavby tu a tam pořídili nějakou fotečku své nové lodě či ponorky, žádný nový článek v dohledné době nevyjde.

Předem děkuji.

ladous

Archiv novinek

Sandberg 2011 - plachetnice NSS u Kolína

Úvodní obrázek článku Přibližně v polovině července se na Sandbergu u Kolína konala další přátelská soutěž RC modelů plachetnic maketářských tříd NSS. Přestože byl začátek plánován už na čtvrtek 14. července 2011, vypravil jsem se na místo činu z různých logistických důvodů až o den později, abych v neděli zavítal zpět do Písku.

Podceněné plánování
Koneckonců důvody, proč jsem vyrazil se zpožděním, mohu napsat jako odstrašující případ pro podobně postižené tvory. Mívám ve zvyku své modelářské výjezdy doma ohlašovat až na poslední chvíli, ovšem tentokrát jsem se přepočítal, když jsem si myslel, že se tradičně sbalím, v poklidu naložím a odjedu směrem na Kolín. Chyba lávky – garáž zela prázdnotou a mně došlo, že s nápadem jet toho dne někam autem mě už někdo předběhl. Inu takto to chodí v rodinách, kde je na jedno auto více lidí a nikdo se svými plány preventivně nechlubí…

Cestou necestou
Páteční cesta do Kolína probíhala hladce. Drobné potíže nastaly až v Kolíně, ve kterém jsem byl poprvé a bez spolujezdce jsem byl odkázán pouze na pokyny z navigace, bez níž bych zajisté na místo činu netrefil. Poslední úsek z Kolína totiž předčil veškerou fantazii, které jsem jako řidič schopen. Nestává se často, abych při cestách na modelářské akce z dálky viděl vodní plochu i vlastní místo činu a jen nevěděl, kudy se tam dostat. Byť instinkt velel jet stále podél vodní plochy a na nejbližší příležitosti k ní odbočit, silnice se pomalu vzdalovala. Ve chvíli, kdy už jsem to pomalu vzdal, přišel ukazatel s odbočkou do polí.

Pauzy byly předurčeny k vylepšování soutěžních strojů.

S vědomím, že Labe přejet nemohu, vydal jsem se vstříc divočině. Jaké bylo mé překvapení, když se z protisměru vyřítili někteří plachetničkáři. Chvilku jsem si říkal, zda náhodou nejedu s křížkem po funuse, ale nakonec jsem narazil i na Ing. Jaroslava Peška, hlavního pořadatele, který mé pochyby vyvrátil s tím, že je jen pauza mezi jednotlivými jízdami a že si jede domů odpočinout.

Idylku občas zpestřila nějaká ta srážka modelů. Z dostupných pramenů víme, že nedošlo ke ztrátám na životě.

Polní cesta podél Labe mě spolehlivě vedla podél různých soukromých areálů, ke kterým jsem vždy v naději, že už jsem v cíli, radostně odbočoval. Marně. Až když se cesta začala zužovat tak, že přejde v hustý porost a oblíbenou popisku na mapách našich předků „Zde jsou lvi“, vynořilo se Středisko vodních sportů Sandberg. Po necelých třech hodinách jízdy už bylo načase.

Plachetnice Longtze Milana Janoše, se kterou jsem se utkal coby plavec a trimaran Dragonfly 1200 Jindry Culka s Blue Moon Evy K.

Ráj plachetnic
Na břehu odpočívaly plachetnice, zatímco majitelé postávali a debatovali opodál. Můj příjezd se stal událostí, která je vyrušila z hovoru – přijel zástupce modelářského tisku, a tak je nutné si dávat pozor na vše vyřčené. Samozřejmě vzduchem prolétla i nějaká narážka na mé nedávné vítězství v Netolicích a já s určitostí věděl, že jsem na správném místě.

Kromě pracujícího remorkéru hladinu Sandbergu tu a tam navštívilo plavidlo výletníků po Labi.

Sestavil jsem Legend, postavil jí do řady k ostatním oplachtěncům a vybalil křesílko, bez kterého je účast na podobné akci naprosto nemyslitelná. Záhy na to následovaly dvě odpolední jízdy, čímž byl modelářský program pro páteční den vyčerpán. Zde se sluší napsat, že s krystaly nebyl sebemenší problém, neboť v pásmu 40 MHz setrvává posledních sedm statečných – plus minus.

Slunce vybízelo k výletům, a tak nás svou návštěvou v sobotu poctil Petr Hájek s chotí. Objektem zájmu se stal Karlíkův Le Renard. Padla slova o záměru zprovoznění některého z palubních děl, takže se nechme překvapit.

Milým překvapením byla účast netolických spolubojovníků v podobě Evy K a Milana Janoše, přičemž nám bylo předem jasné, že k podobným výsledkům se nikdo z nás ani zdaleka nepřiblíží, nicméně i boj o poslední místa může být zajímavý.

Nejen plachetnice
Jelikož je Sandberg zatopená pískovna, která nadále funguje, občas se pár desítek metrů za vrcholovou bójí prohnala vana s pískem, tažená na pohled stoletým remorkérem, kterému je „jen“ 59 let. Těžko říct, v jakém věku chodí remorkéry do důchodu, ale nárok by již jistě měl. Vlastně měla, neboť šlo o Jitku. Bambinot ji nafotil do posledního detailu – alespoň to tak vypadalo, když jsem ho z odstupu pozoroval.

Předstartovní mumraj láká k focení. Jen je náročné naráz s focením ovládat jednu z plachetnic.

Průběh soutěže
K soutěžním jízdám, které probíhaly i v sobotu a v neděli, nebudu nic moc dodávat, protože jsem byl stejně zabrán do řízení Legend a neměl kvůli tomu čas sledovat druhé. Uvedu pouze malou statistiku: V NSS-A soutěžilo deset modelů, v NSS-B sedm modelů, v NSS-C dva modely a v NSS-D se mimo soutěž proháněl jeden model.

Plavec proti plachetnici
V sobotu vpodvečer jsem se po vzoru jiných odhodlal ke koupeli, přičemž jsem se rozhodl utkat se s Longtze Milana Janoše na trojúhelníkové trati. Nutno říct, že má výhra o pár metrů byla způsobena jen notně slabým vánkem, jinak bych byl bez šancí, což se ukázalo v neděli, kdy díky vlnám bylo obtížné samotné plavání, natož poměřování sil s ve větru rozjetými plachetnicemi. Ale byla nádhera je pozorovat pár metrů od hlavy v plné jízdě, byť v případě střetu by byl vítěz předem znám, protože několik metrů od břehu našinec nenahmatal pevné dno. Inu zatopená pískovna se vším všudy.

V neděli se ke slunci přidal i vítr, a tak bylo možné na hladině po vyhlášení výsledků pozorovat Piráta a Dragonfly 1200...

Co si počít po soutěži
Jelikož v neděli celá akce skončila kolem poledne, přemýšlel jsem, co s načatým dnem. Hodinu jsem pozoroval, jak Pirát Radka Šandy a trimaran Dragonfly 1200 Jindry Culka brázdí hladinu, abych si vzpomněl na nedaleké bydliště Petra Hájka. O zbytku odpoledne tak bylo rozhodnuto – moje cesty povedou na Mars.