Asi po osmi letech jsem během svých modelářských cest vynechal soutěž ze seriálu MiČR lodních maket. Přihodilo se to 6. až 8. září 2019, kdy se konala dvousoutěž v Duchcově. Důvodem byla chuť se podívat, jak to chodí u našich slovenských bratří v rámci jednorázového mistrovství lodních maket NS na Kurinci – Zelené vodě u Rimavské Soboty pod pořadatelskou taktovkou Model klubu Rimavská Sobota.
Zatímco u nás je soutěžním dnem již pátek, tady se vše odehrávalo jen o víkendu. Navíc se konala mistrovství dvě, jelikož na stejném místě probíhalo též klání sekce M (pořádal ho RC Club RS-Team). U toho mě zaujalo, že až na několik úvodních proslovů se vše odehrávalo v maďarštině.
Modeláři na tento víkend zabrali půjčovnu loděk, což je asi sto metrů dlouhý pás, opatřený betonovými břehy, který vybíhá kolmo do poměrně rozlehlé vodní plochy. Šíře asi 15 metrů bohatě stačila na to, aby byla obě startoviště zády k sobě a modeláři o sebe navzájem nezakopávali. Vyložit věci z auta na připravené stoly pod stany bylo možné přímo u vody, ti šťastnější pak zaparkovali 20 metrů daleko, ostatní do 100 metrů.
Oproti českým soutěžím doznala soutěžní trať změn. Jednak měla více branek, a pak byl na vodu zařazen jeden průplav. Molo s dokem bylo pojato formou palety, takže sneslo jen dva soutěžící. Rozhodčí musel na dění v doku pohlížet shůry, což zase nebylo tak těžké, jelikož vody bylo snad o metr méně, než bývá běžné a než by se na půjčovnu loděk slušelo.
Abych necestoval nadarmo, přihlásil jsem parník do F-DS a Springera jako F4A. Spíše ze srandy. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se s 95 body ocitl v F4A na čtvrtém místě, si nedovedete představit. Kdo objíždí český seriál, dobře ví, že takový výsledek na příčku v první desítce nestačí. Akorát tedy moje jméno v tabulce výsledků nefiguruje, jelikož nemám průkazku tamního modelářského svazu. Kvůli mně podobným pořadatelé uspořádali současně Memoriál Ondreja Mišáka 2019, do kterého se počítaly výsledky všech modelářů bez ohledu na členství.
S Tollmanem jsem mezi parníky díru do světa neudělal. Dvakrát vypověděl službu ve třetině trati, do třetí jízdy už jsem jej nevyslal. Několik parníků přivezli Maďaři, takže po započítání slovenských strojů to byla hezká mezinárodní soutěž. To se ostatně týkalo více tříd.
Během dne dorazily dva štáby. Jeden z místní televize a druhý z celostátní JOJ. Po západu slunce došlo na noční jízdy. V nich se mi příliš nevedlo, jelikož jsem cosi namotal do lodního šroubu a sotva se doplazil zpátky k molu.
V neděli se odjelo třetí kolo soutěže poměrně rychle, takže se přes hodinu čekalo na poslední jízdu sekce M, než došlo na společné vyhlášení výsledků. K mému úžasu byl počet těch, kteří na vyhlášení nepočkali, poměrně malý. U nás by v neděli ve tři odpoledne byla absence jistě vyšší.
Závěr
Sice jsem to měl z domova 620 kilometrů, ale po slovenských dálnicích se jelo dobře. Za možnost vidět trochu jiné modely, to jistě stálo. Jediné, co mi na akci chybělo, byly plachetnice NSS.
Za MoNaKo ladous