Loděnice Monako
stavba Monaka II. - 10.část

Oslavy 100 let založení Břevnova se nezadržitelně blížily a v sobotu jsem chtěl mít Monako II. už na předváděčce a tak práce na remorkéru nabraly vysoké tempo. Bylo toho třeba udělat poměrně ještě dost, aby byla alespoň hrubá stavba hotová. Například nátěry paluby byly opravdu jen základové! Ale nakonec se podařilo a Monako II. prodělalo v Břevnově opravdu velký provozní test.

Úpravy strojovny
Nejdříve jsem musel provést některé úpravy ve strojovně. Hlavní byla výměna navijáku. Jak už jsem dříve psal, u původního praskl šnekový převod a tak jsem instaloval nový naviják. Když už bylo potřeba provést změny, chtěl jsem provést dvě drobná vylepšení. První bylo odhození vlečného lana z navijáku. Tím druhým mělo být automatické navinutí odhozeného lana zpět na naviják bez nutnosti sundávat nástavby.
To první vylepšení bylo snadno proveditelné, ale spolehlivé uchopení lana navijákem který je v podpalubí se už jevilo jako docela zajímavý problém. Probíral jsem možná řešení i na chatu a na DF. Řešení bylo nakonec úžasně jednoduché. Chtěl jsem na osu bubnu nalepit malý plíšek s výřezem do tvaru písmene „V“. Na konci lana pak udělat obyčejný uzlík. Buben navijáku se začne otáčet, uzlík se zachytí do výřezu a navine se. Uzlík jsem udělal, ale plíšek již nebylo třeba. Na bubnu navijáku totiž vyčnívalo ozubení z původního převodu a to uzlík spolehlivě zachytávalo jako původně plánovaný plíšek. Z 10 pokusů se 8 chytilo napoprvé. Pak již stačilo udělat v podpalubí skluz, který lano spuštěné z paluby spolehlivě navede na buben navijáku.

Další úpravou bylo přepracování spínačů příčného pohonu a navijáků, které ovládá servo. Ty původní, vyrobené z páčkových, byly příliš citlivé a při manipulaci s páčkami vysílače se nechtěně spouštěl naviják nebo příčný pohon. Proto jsem použil čtyři mikrospínače, které sepnou až v krajní poloze serva. Na servu je kulisa, která svým tvarem zajistí sepnutí. Praxe ukázala, že je to podstatně spolehlivější než původní řešení. Při předělávce spínačů (a i navijáku) jsem si blahořečil, že jsem vše udělal jako moduly. Stačilo vytáhnout jednu pojistku a nebo povolit jeden šroubek a modul jsem snadno vyjmul z podpalubí a mohl na něm pracovat.

Sestavení nástaveb
Ze stožáru visel poměrně silný svazek, který bylo potřeba protáhnout můstkem. K němu se ještě připojovalo dalších pět párů vodičů od reflekterů a osvětlení paluby. Vše jsem vyřešil tak, že můstkem prochází trubka stejného průměru a vytváří tak sloup, který ani příliš neruší interiér. Do interiéru jsem také dodělal několik drobnůstek. Včetně jednoho človíčka - kormidelníka. Času málo, modurit žádný...popadl jsem špalíček styropuru a pana kormidelníka jsem z něj vysochal. Žádný zázrak to není, ale pokud je Monako II. na vodě, tak je z něj stejně vidět jen silueta.
Přilepení můstku na spodní díl nástaveb jsem provedl tak, že jsem do hrany mústky vyvrtal po celém obvodu řadu malých otvorů hlubokých cca 1mm. Stejné otvory jsem vyvrtal do střechy spodního dílu. K lepení byl použit 10 minutový epoxid, který zatekl do vyvrtaných dírek a tím vytvořil malé čepy. Lepený spoj je podstatně pevnější, hlavně ve smyku. Nástavby byly zkompletovány, ale bez tisíc a jednoho detailu, které ještě bude potřeba udělat.

Nárazníky
Přilepit otěrovou lištu po obvodu trupu nebyl problém, ale jak udělat úchyty gumových špalků, které tvoří na přídi nárazník? Nabízelo se použít oblíbený tiskařský plech. Byl tu ovšem zásadní problém - přenesení přesného tvaru přídě na plech. Nakonec jsem si vzpomněl, že mám někde ještě z dob studia na střední škole schované plastické křivítko. Opravdu jsem jásal, když se mi ho podařilo najít. S ním už vše ostatní byla hračka. Křivítko jsem přiložil na příď a zafixoval tvar přídě. Výslednou křivku jsem obkreslil na plech, narýsoval úchyty a vystřihnul. Pak už stačilo postup opakovat i u dolního plechu. Vrtání otvorů pro čepy, které drží špalky nebylo zrovna zábavné, ale šlo to snadno. Špalky tvořící nárazník jsem provizorně udělal ze samolepícího těsnění do oken vhodné šířky a tlošťky. Je to ale opravdu jen provizorní řešení. Na zádi přes rohy jsem nalepil také pásky těsnění do oken.

Úvazníky a paluba na zádi
Na přídi a na zádi má remorkér dva hlavní vlečné úvazníky. Udělal jsem je z hliníkových trubek vhodného průměru. Nejlépe je to vidět na obrázcích. K palubě je úvazník na přídi přilepen epoxidem a přitažen vrutem. Pevnost je potom opravdu vysoká. Při lepení úvazníku je potřeba dávat pozor, aby se jednotlivé díly vůči sobě neposunuly. Zadní úvazník je k palubě přitažen pomocí dvou dlouhých šroubů s matkou.
Nyní bylo potřeba udělat velký průvlak na zádi a výztuhu na přídi. K tomu jsem použil černou plastovou destičku silnou cca 1mm. Při této činnosti jsem se opět utvrdil v tom, že lodní modelářství je v podstatě jen o kytování a broušení. Jednalo se opět jen o hrubou stavbu, bez detailů, které bude opět potřeba dodělat.
Palubu na zádi drží dva páry pacholat, které se dají odšroubovat a paluba následně sejmout. Jediné co jsem do Břevnova stihl udělat bylo naznačení struktury paluby. K pokládce dřevěné paluby zatím nedošlo. Ale dýhu už mám připravenou.

Finále v Břevnově
Monako II. jsem měl připraveno na sobotní předváděčku do Břevnova den předem. Už jsem jen otestoval funkčnost a spolehlivost. Dělám to tak, že každou funkci zkusím cca 100x rychle posobě. Kormidla přestavit z jedné krajní polohy do druhé, rozjet moroty a hned reverz, příčnej pohon, naviják tam a zpět. Pokud nic neselže, tak ještě překontroluji, zda se nějaký ten šroubek nebo spoj nepovolil a když ne, je model připraven a vím, že se na něj mohu spolehnout.
V Břevnově Monako II. plulo celkově asi 3 hodiny čistého času, většinou se zapřaženým malým vlekem. Znatelná byla změna těžiště, kdy se model přeci jen už trošku nakláněl. Ovšem o nějakém ohrožení stability nemůže být ani řeč. Manévrovací schopnosti jsou výborné. Příčný pohon model otáčí pomaleji a to umožňuje opravdu přesné natočení. Motory poskytují ideální výkon pro 60mm třílisté šrouby od firmy Robbe. I při těch nejnižších otáčkách model relativně rychle a ochotně pluje vpřed. Při zastavení je potřeba počítat s tím, že regulátor nejdříve motory vypne a teprve potom zapne zpětný chod. To způsobí prodlevu v reakci na povel přibližně čtvrt-půl vteřiny. Není to ale chyba, nýbrž ochrana proti proudovým špičkám. Model už couvá dobře a šrouby mají prakticky stejný tah jako při chodu vpřed.
Co mě ovšem nadchlo úplně, byl naviják. Lano spolehlivě zkracuje (samozřejmě i povoluje) i když remorkér pluje na plný výkon. Byl jsem z této vymoženosti pro Tug Towing opravdu nadšený.
Všechna tyto „superlativa“ mají ale i svůj háček. Jestliže jste doposud kormidlovali jen menší a lehčí modely remorkérů, budete mít při přechodu na těžký Tug Towing stejný problém co já. Monako II. plně vyzbrojené váží něco kolem osmi kilogramů. V okamžiku, kdy tuto hmotu uvedete do pohybu a potřebujete s ní přesně manévrovat musíte opravdu hodně citlivě a s rozvahou zasahovat do řízení. Ikdyž Monako II. nemá otočné dýzy, tak reakce na kormidlo je okamžitá. I velmi malé zvýšení orátek motorů je okamžitě znát. Návyky, které jsem měl s Monakem I. zde vůbec neplatí. I po třičtvrtě hodině nepřetržitého ježdění bylo moje ovládání stále nejisté. To je ostatně vidět i na videu. Nemyslím tím volné ježdění sem tam, to zvládnete vcelku rychle, mám namysli přesné manévrování, ať již s nebo bez vleku.

Na závěr
Tímto seriálem jsem chtěl lodním modelářům přiblížit stavbu modelu remorkéru - speciálu určeného pro těžký Tug Towing. Monako II. i přesto, že je už plně funkční, bude vyžadovat ještě spoustu práce. Pokud se mi něco povede a bude zájem, zase rád něco nafotím a sepíšu. Ještě dlužím schéma zapojení světel, ale zatím nemám příslušné elektronické moduly. Jsou doposud ve výrobě. Schopnosti a vlastnosti Monaka II. plně prověří až soutěž v Protivanově. Aby obstálo, bude 8.května u Vltavy pokřtěno šampaňským. Ovšem láhem o příď vážně rozbíjet nebudu

Obrázková galerie

Videosnímek Autor: Karel Barták (c) 2007 24 MB / 124 vteřin

Tug Towingu zdar! Keba