Jaký byl úvod do seriálu MiČR lodních maket sekce NS 2012 v Bělči nad Orlicí?

Koncem května pravidelně startuje Mistrovství České republiky sekce NS, což je, jak jistě víte, vrcholný podnik českých RC maket lodí. Nejinak tomu bylo letos, kdy se ve dnech 25. až 27. května 2012 konala první seriálová dvojsoutěž sestávající ze soutěží Lo-17 a Lo-18. A kde? U Mlýnského rybníka nedaleko Bělče nad Orlicí, kde leží Tábor J. A. Komenského. Celý areál provozuje evangelická církev, což byl pro mnohé z nás krok do neznáma.

První potíž nastala již při rezervaci ubytování, kdy se někteří museli spokojit s ubytováním až od pátečního odpoledne, namísto tradičního příjezdu ve čtvrtek v podvečer. Jelikož to mám na místo činu 225 kilometrů, rozhodl jsem se jít do rizika, že v pátek ráno včas nevstanu. Nakonec jsem po 4 hodinách spánku vstal a zavčasu vyrazil. Kdo ví, kde chytnu nějakou kolonu, vždyť musím přes Prahu i Hradec Králové.

Jak už to bývá, nepotkal jsem po ránu na silnicích živáčka a dorazil na místo činu zbytečně brzy. Chvilku mi trvalo, než jsem našel chatku pořadatelů z KLoM Třebechovice pod Orebem, kteří si na svá bedra poprvé naložili nevděčný úkol, kterým je uspokojení jak starých, tak nových tváří lodních maketářů po dlouhé zimě.

Pojedou i plachetnice
Nemaje soutěžní ambice v klasických maketách a hotový parník, vyrazil jsem do akce s Legend s tím, že pokud pro malý počet plachetnic soutěž odpadne, nebudu to mít pořadatelům za zlé. Dvoudenní trápení z loňských Netolic, kde jsme jeli ve třech, opravdu podruhé zažít nemusím.

Pepa Mrákota a Jolie Brise zastupovali NSS-B. Vpravo jsou vidět plachetnice NSS-A v boji o třetí místo.

Nakonec se sešlo 6 plachetnic v NSS-A a 2 v NSS-B. S ohledem na velikost vodní plochy to bylo tak akorát. Vítr dokonale prověřil, jak si umíme poradit v předvídání jeho chování a volit lepší stopu. Svůj úkol, nestát na stupních vítězů, jsem bezezbytku splnil jen při druhé soutěži, kdy jsem dojel až čtvrtý. Při té první se mi povedlo urvat bronz a kormidelní kola z paluby Legend. Teprve po návratu od vody jsem je přilepil - a nadobro je ztratil závěrem dalšího dne.

Nalimův Přeříz II v noci svítí až nepříjemně.

Není oprava jako oprava
Nízké statické hodnocení tak bude v Netolicích ještě nižší, protože, jak se znám, v průběhu června na lodi nic neopravím. To Stanislav Jedlička bude jistě pilnější, čímž se pomalu dostávám k parníkům, kvůli kterým jsem na soutěž vyrazil.

D.S. Schaarhörn Jiřího Špinara zaslouženě budí obdiv.

Kde jsou Voráčkovi
Při slavnostním nástupu jsem byl mírně zaskočen, že nikde nevidím Jiřího Voráčka. A tak jsem mu hnedle poté zavolal. Představte si, že úplně zapomněl, že soutěž začíná už v pátek. Naštěstí bylo statické hodnocení parníků na programu až v závěru odpoledne, a tak naše nejznámější parníkářské duo dorazilo včas.

Modely parníků DS
Kristina Voráčková vyplula s Korvetou, letošní novinkou, a Jiří Voráček nasadil osvědčený Petropavlovsk. Jiří Špinar si dojel pro vítězství s parníkem D.S. Schaarhörn, což nikoho nepřekvapí. Pepa Darvaš přivezl Léchalas, ale na vodě jsem ho nějak prošvihl, jelikož jsem páteční jízdy (kvůli vlastnímu soutěžení u plachetnic) viděl jen z části a do sobotních již nezasáhl. Čerstvou tváří na poli parníkářském je Tomáš Blahůtka, který přivezl parní člun Bandita, leč malý lodní šroub nedokázal trup s klinkerovou obšívkou uvést do patřičné rychlosti. Tak snad někdy jindy.

Korveta Kristiny Voráčkové a Petropavlovsk Jiřího Voráčka

Není strojovna jako strojovna
V sobotu jsme plachetnice vzali fofrem, a tak jsem mohl už v půl jedné okukovat snahy jiných maketářských ketegorií. To byl záměr, leč náhoda tomu chtěla, že jsem hned na první obchůzce narazil na nádhernou parní strojovnu, kterou přivezl Michal Šenekel z Desné (pokud jsem popletl jméno, tak se hluboce omlouvám). Strojařský skvost, který je zatím jen na prkně, podle majitele vznikal rok. Kdy se dočkáme zástavby do nějakého modelu, je zatím v nedohlednu, ale jednou to přijde. Toto parníkářské porno snad náležitě ocenili i ostatní maketáři, kteří cestou k vodě odkládali bedny s modely a šli pozorovat, proč se zde takový dav ohýbá až k zemi a fotí jako zběsilý. Kdyby bylo místo pro předvádění ve stínu, asi bych vydržel až do konce. Takto jsem po hodině a půl vzdálil opodál, zatímco Jiří Voráček nadále doloval rozumy.

Parní strojovna Michala Šenekela vyvolala oprávněný zájem - Ivankap a Miloslav Šesták.

Olej z maznice je hnán převodem, přičemž vydrží na 10 tisíc otáček parního stroje.

Novinky v maketách F2-A
U vody se mezitím začaly shlukovat makety F2-A, což jsou ručně stavěné lodě do celkové délky 90 cm, pokud by to někoho zajímalo. Miloslav Šesták, patrně nejstarší aktivní účastník soutěží, poprvé představil Zeearend v měřítku 1:50. Ostatní modely v F2-A jsme mohli vidět již dříve, popř. nejsou ničím, co by se nesmazatelně zapsalo do paměti. Majitelé nechť mi prominou.

Nový Zeearend Miloslav Šestáka

Sobotní parníkářské katastrofy
Pak patřila voda parníkům, což se neobešlo bez větších či menších zádrhelů. Předně je třeba říci, že se kolem motalo mnoho nezasvěcených diváků, takže zatápění pod kotlem i samotný transport k vodě byly vskutku adrenalinové. V Korvetě upadl kablík z ventilátoru, a tak první dvě kola model absolvoval bez nástavby. Na to třetí jsem kabelu domluvil, aby ještě chvíli na svém místě setrval, takže se mohlo jet s nástavbou.

Tomáš Hlach se se svým S-100 postaral o poprask, krerý málem skončil protestem. Prkotinou, která vyvolala zlou krev, byl úmysl vyměnit po statickém hodnocení lodní šrouby.

Svůj díl smůly si vybral Stanislav Jedlička, když při couvání z doku testoval odolnost lešenářské trubky. Jeho parník St. Canute tak přišel o řadu detailů na levoboku, které pak poházené na zádi absolvovaly celou jízdu. Na jejím závěru se stejná trubka připletla do cesty již při vplouvání do doku, čímž doznalo šrámů i to, co první náraz přečkalo.

Stanislav Jedlička netušil, s jakými válečnými šrámy se St. Canute vrátí z vody - najdete 5 rozdílů

Noční soutěž pro nespavce
Večer byl vyhrazen nočním jízdám. Ochotně jsem se ujal postu šéfa startoviště na mole, neboť ostatní rozhodčí si přes den na přímém slunci užili své. Některé bójky svítily až nepříjemně do očí, zrovna jako  Nalimovo modely. Jelikož byl dok rozbitý, dokovalo se vedle vnější latě, a tak ani přistání nebylo příležitostí ke ztrátě bodů. Stalo se, že z odhadem dvaceti startujících stovku zajeli hned tři a muselo se rozjíždět. Naštěstí jedno kolo rozjížděk stačilo, jinak bychom neměli problém přetáhnout půlnoc. Což o to, já jsem si za předchozí dva večery zvykl chodit spát ve dvě ráno, ale někteří soutěžící by možná při čekání na svou chvíli usnuli.

Atlas II Romana Brychty a Strazak 14, se kterým dorazil Ivankap, z dřívějších reportáží jistě znáte.

Dodržení harmonogramu
Neděle již byla volnější. Pořadatelé dělali vše pro to, aby vyhlášení proběhlo v jedenáct dopoledne, jak úvodem slíbili. Přestože k němu došlo až v poledne, je to úctyhodný rekord - s ohledem na premiérové pořádání akce. Dětských nemocí by se pár našlo (přečnívající lešení na vjezdu do doku či klika pro otáčení s řetězem), ale jednoznačně dávám klobouk dolů nad tím, jaký kus práce KLoM Třebechovice pod Orebem odvedl.

Hercules po soutěži poputuje až na Slovensko, zato parní člun Bandita Tomáše Blahůtky zamíří do plzeňských loděnic, které snad do příští soutěže provedou vylepšení.

Dodatek ze zákulisí
Ivankap mi kladl na srdce, abych popsal i to, co se dělo po večerech. Nebo tomu bylo úplně naopak? To je jedno, já to stejně napíšu... Čtvrteční večer nemohu komentovat, neb jsem na místě činu nebyl, ale ten páteční v paměti stále mám. U chatek stály stoly a lavice, což bylo příhodné místo pro vedení hovorů. V podstatě šlo o dvě nezávislé skupinky, kdy jednou byl KLoM Maják Borovany a druhou všichni ostatní dohromady. Mezi tím vším těch dvacet metrů pendlovali Voráčkovi, aby uspokojili obě skupiny, ke kterým patří.

Kolem (ne)bezpečných parníků byla hlava na hlavě.

Ivankap sice o sobě říká, že není znalcem vína, nicméně u každé náhodně otevřené láhve jsme se div nedozvěděli GPS souřadnice dané vinice. S přibývajícím večerem slabší kusy odpadaly, až se vše přesunulo k jednomu stolu. Bohuslav Ferjančič se s Petrem Hlavou skvěle doplňovali, a tak bylo těžké odejít. I kdyby byla pravdou jen polovina historek, je putování lodního modeláře po soutěžích vskutku záživné.

KLoM Maják Borovany s příznivci, nástup na slavnostní vyhlášení výsledků a pořadatelé z KLoM Třebechovice pod Orebem

V sobotu večer jsem dorazil až po výše zmíněné noční soutěži, takže bylo u stolů poloprázdno hned. V každém případě to bylo citelně slabší než o den dříve. Jak by také ne, vždyť o několik hodin později bude nutné ve zdraví přejet domů mnohdy přes půl republiky.

Závěr
Další dvojsoutěž proběhne v Netolicích 22. až 24. června 2012. Určitě dorazím. A co Vy

Další reportáže a fotogalerie
Rajče.net - fotogalerie
Minisail.cz - reportáž
KLoM Brandýs nad Labem - reportáž

Obrázková galerie Foto: ladous © 2012

Videosnímek  (ladous © 2012) 6 minut a 41 s na serveru YouTube

Videosnímek  (Petr Hlava © 2012) 18 minut a 9 s (700 MB!) na serveru Ulož.to

Pro MoNaKo ladous