Ve středu 23. 3. 2011 jsme naložili ty svoje poklady: parní lodičky Česma, Rostislav a Tollmann, elektrickou loď na ježdění v F4B (jestli si to dobře pamatuju) jménem Kirishima, kompresorek s tichým chodem a moje Parní Prkno. Zbývalo přibalit pár svršků a vyrazit směr Německo - do Karlsruhe. Víc se do Fábinky nevešlo, a to jsme si ještě koupili na zahrádku plastovou bedýnku Hacker na tašky na šaty, aby v autě bylo místo na modely, protože pan Rudi, co nás zval, chtěl modelů co nejvíc.
Takže jsme ujeli 550 km ze Žehrovic směr Messe Karlsruhe. Tam totiž probíhala výstava Faszination Modellbau. Je to prodejní výstava modelů a všeho kolem nich - lodě, letadla, auta, tanky, mašinky, stroje, věci do dílny, knížky, časopisy… Zkrátka něco jako Lipsko, kam jezdíme očumovat, ale tentokrát jsme byli ÚČINKUJÍCÍ
Expozice lodí od Surface Warship Association - lodní hřídele a kormidla moc neřeší (viz projekt G-3).
Projekt G-3 byl základem pro lodě Rodney a Nelson.
Nechci obtěžovat líčením okolností (je to drsné). Zkrátka jsem se nějak k tomu namotal a nedalo se uhnout, takže nakonec jsme s manželkou seděli za vystavovacím stolem, 2 až 3x denně popadli svoje lodě a drandili na obřím bazénu, a během dne jsem já nebo manželka tak 50x vystartoval k ventilu Parního Prkna a předváděl, že se strojky na něm opravdu točí. Cvičená opice by to nedokázala líp
. Myslím si, že strojky se konečně za ty 4 dny zaběhly a běžely docela pěkně.
Expozice klubu SOS Titanic
No, co o tom všem říct? Je to opravdu kláda být od 9:00 h do 18:00 h každý den ve střehu, aby nám to fungovalo, předvádět, odrážet diváky lámanou angličtinou (manželka je podstatně lepší) a doufat, že nám to poběží a že se na bazénu s nikým nesrazíme. Přestože byl 20 x 20 m a vysoký přes metr
, napočítal jsem na vodě třeba naráz 18 lodí všeho druhu, které se tam motaly. Nejhorší byly dvě obří asi dva metry velké a půl metru široké lodě (asi Pobřežní obrany). Když projely, cákala voda přes boky bazénu. Mimochodem, je to 400 m3 vody - naštěstí to nepovolilo.
Lodě našich hostitelů - svaz klubů Sinsheim-Heilbron
Rozestavěné parníčky a parníček Goldstück
Stejné nebezpečí byly jaderné ponorky všech typů a velikostí, které se hnaly pod vodou všemi směry, až voda chlístala přes boky bazénu.
Kolesáček Siegfried je našeho nového kamaráda Joachima ze Španělska.
Ale jinak dobré - naštěstí tam byl Conrad, nakladatelství s časopisy, modelářský materiál, pár zajímavostí, samozřejmě hromada modelů, které mně zajímaly, takže jsem až tak netrpěl. U našeho obřího stolu byli modeláři s parními strojky a loďmi, moc pěkně jsem si popovídal nad jejich strojky a modely, skamarádili jsme se s pár vystavovateli, opravdu milí lidé, vyměnili si adresy a maily a pošleme si svoje obrázky. Tohle vyrovnalo eventuelní nepříjemnosti kolem dlouhého působení v hale s tisíci diváky, dokonce i manželka byla spokojená s navázanými vztahy. Vedle nás seděla paní, co pletla plavky a šatečky na paňáčky a panenky a oplétala či štrykovala potah na Fendery či oděrné balónky, vařila kafe a holky si prostě povídaly a já se zase motal kolem parních udělátorů a lodí a krátil si chvíli kolem zajímavostí, jak jinak.
Maličký strojek Anton s písty asi 8 mm a kulovým čepem místo vidličky a ukázková strojovna našeho souseda Horsta Hensslera
Kolem bazénu bylo asi 8 německých lodně-modelářských klubů, nafotil jsem si jejich „Badge“ (zrovna mě nenapadá jiné slovo). Jedna parta byli Angličani, ale jejich lodě byly podivně vybaveny šrouby a hřídeli, protože místo vedle sebe byly šikmo nad sebou a bez opěr. Zdá se, že tohle je nijak nebralo, i když lodě byly jinak docela hezké. Podívejte se na obrázcích. Tohle je parta, kterou jsem vídal už i v Sinsheimu. Asi mají s kamarády v Německu freundschaft a jezdí k nim vystavovat.
Naleštěný parní stroj a parník Albatros Horsta Hensslera a pidilodička Charlese West-Thomase, našich sousedů u stolu
Turbinový TBD a Jean Bart
V další hale byly letadla, ve třetí mašinky, a v naší hale na polovině auta a vozidla všeho druhu.
Do dění na vodě se občas zapojila i naše Kirishima.
Když jsme jednou s manželkou procházeli naší halu, a viděli asi 20 postav mužského rodu, jak nadšeně drží ty svoje rádia a pozorují vozidla, traktory, náklaďáky, bagry, buldozery, jak na hromadě písku (mimochodem, obří, oseté asi nějakou jarní travičkou, aby to vypadalo) ovládali ty svoje nakladače převážející naložený písek, a stavební hmoty a džípy a terénní vozidla, tak jsem se musel začít smát. Maličký traktor Lanz Bulldog vláčel dva návěsy s kládami a nemohl dál, tak se přihrnul nějaký terénní náklaďák a začal ho tlačit. Bylo to až dojemné.
Náš stůl, panenky a pleteniny sousedky Elsy a zázemí hostitelského klubu
Tam jsem si uvědomil, jak jsou ti mužíčkové odlišní od manželek - nadšení, zápal, radost, hravost… Ostatně můj pan doktor, co se mi snaží třetí měsíc vykurýrovat to moje vyvrknuté rameno, to řekl docela jasně: „Podívejte se, ženský se potí mezi ňadry a chlapi na čele a v podpaždí. Co víc chcete o odlišnosti pohlaví?“ Vím, že má pravdu. Já totiž opravdu vidím loď, co má problémy, a to, že se nestrefím do branky, mě až tak nebere. Spíše jde o technický problém v kotelně či ve strojovně.
Expozice modelů plachetnic všech druhů
Na podzim nám hrozí Fridrichshafen
- ježíšmará, jak se vykroutit, eventuelně jak to přežít?
Pro MoNaKo Jiří Voráček
Můžete se registrovat!
Ukažte obrázky svých modelů!
Jak napsat článek?
Napište nám
