Důležité:    DF MoNaKo - diskuze    Chat    Členové    Kalendář akcí    Galerie    Partnerské weby

   Můžete se registrovat!    Ukažte obrázky svých modelů!    Jak napsat článek?    Napište nám   

Kategorie článků
Vyhledávání
Model Club MoNaKo
MC MoNaKo

Otevřené sdružení lodních modelářů nejen z celé ČR...
Modelářský klub MoNaKo


Čtenář
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

Chat - popovídejte si

Přehledy
Stálé odkazy
RSS

Pokud chcete odebírat naše články přes RSS, do své čtečky RSS kanálů zadejte tuto adresu. Též můžete použít odebírání nových tématpříspěvků z DF.

Vše naráz přímo na plochu svého PC získáte s miniaplikací MoNaKo-Mini:

MoNaKo-Mini

Čtenářské galerie
Plachetnice Mořská Svině - 1
Kdo to radil že je lepší když se do plachetnice nedává motor? Driftovala ke břehu dvě hodiny! Sakra, dvě hodiny!
zobrazení: 6374
známka: 3.40
Zajímavý odkaz
Thingiverse.com

Všem, kteří si pořídili 3D tiskárnu, by se mohla hodit tato stránka, na které naleznou řadu připravených věcí k tisku (a to i z oblasti lodních modelů).

Historie zajímavých odkazů

Novinky
17.02.2020:

V článku Představujete své modely najdete nový přírustek - WESTERN FLYER.


08.02.2020:

Zimního posezení s MoNaKem se v pátek 7. února 2020 v Restauraci Na tý louce zelený v Praze zúčastnilo 16 modelářů. Děkujeme za účast a slibujeme, že si podobnou akci zopakujeme dříve než za 5 let, kdy se konala ta minulá.

 

 Archiv novinek


Lodě

Stavba trupů lodních modelů - 1. část

Úvodní obrázek článku Ve své modelářské praxi se občas setkávám s dotazy laiků či potenciálních zájemců na téma z čeho a jak je to vlastně postaveno. Na základě toho jsem pojal záměr sepsat přehledný souhrn vlastních teoretických znalostí a praktických zkušeností ohledně zhotovení trupu lodního modelu s cílem usnadnit život především začínajícím lodním modelářům.

Trup je základní součástí lodního modelu. Jeho stavba je specificky náročná díky několika zásadním požadavkům. Lodní trup mívá často složité zakřivené tvary a kromě jejich dodržení musí být dostatečně pevný, relativně lehký a pochopitelně voděodolný. Nástavby a všelijaké detaily sice působí na první pohled svou členitostí velmi složitě, ale ve skutečnosti nepředstavují z hlediska technologie stavby takový oříšek, jelikož se vesměs skládají z většího počtu jednotlivých prvků jednoduchého tvaru. Jejich zhotovení je tak především otázka pracnosti a časové náročnosti. Navíc se dají stavět postupně, časem doplňovat, vylepšovat apod., ale bez hotového trupu loď prostě spustit na vodu nelze.

V dnešní době je k dispozici možnost usnadnit si práci využitím komerční nabídky polotovarů. Modelářské prodejny jsou dnes na rozdíl od dřívějších dob plné nejrůznějších stavebnic či dokonce hotových modelů (něco z historie viz sekce Historické stavebnice na MoNaKo, ze současnosti např. e-shop www.peckamodel.cz). Přesto je lodní modelářství poměrně specifickým odvětvím a v této oblasti stále nenabízí tolik možností jako třeba modelářství letecké či automobilové. Tento stav má důvody v menší rozšířenosti lodních modelů ve srovnání s jinými kategoriemi a současně ve výrazně bohatší rozmanitosti jejich předloh. Prostě není možné vyrábět stavebnice všech možných plavidel a vzhledem k menší cílové skupině zákazníků by se to ani nevyplatilo.

Kromě stavebnic RC modelů a plastikových kitů (např. www.mpmshop.cz, příklad stavby lodě Musashi) vhodných k přestavbě na RC existuje též specializovaná výroba samotných trupů. Vesměs se jedná o laminátové skořepiny: www.modeland.cz, www.barrakuda.cz.

Zakoupení takového trupu představuje z hlediska stavby modelu zajímavý kompromis, jelikož se ušetří nejnáročnější část stavby a přitom na rozdíl od kompletních stavebnic zbývá dost prostoru pro vlastní realizaci. Ani toto však není univerzální řešení. Domácích výrobců je poskrovnu a zahraniční vesměs vychází na naše poměry dost nákladně. Kromě toho hrají roli další faktory. Řada modelářů si chce postavit zrovna takovou loď jejíž stavebnici či trup nikdo nevyrábí. Někteří se dokonce úmyslně vyhýbají známým předlohám, jelikož touží po tom, aby byl jejich model jedinečný. No a v neposlední řadě je ve hře i prostá touha postavit si model vlastnoručně celý od základů pro uspokojení z tvůrčí činnosti. Potom přicházejí na řadu různé metody stavby lodního trupu, jejichž rámcový přehled chci v tomto textu nastínit.

Teoretický přehled
S výjimkou jednoduchých hranatých trupů, které lze postavit z deskového materiálu, buď s vnitřní kostrou či samonosně, mívá lodní trup více či méně složitý prostorově zakřivený tvar. Takové těleso lze zhotovit v zásadě třemi základními způsoby:

  • potahováním kostry,
  • opracováním bloku materiálu,
  • pomocí formy,
případně nějakou kombinací uvedených metod.

Při konstrukčním způsobu stavby se nejprve sestaví kostra mající za úkol vytvořit prostorovou dispozici budoucího trupu a rovněž jeho vnitřní výztuhu. Následně se kostra potahuje obšívkou tak, aby vznikl pevný povrch požadovaných tvarů. Kostra může být koncipována různě, avšak prakticky vždy vykazuje základní charakteristické prvky – kýl (základní nosník trupu), přední a zadní vaz (někdy dohromady s kýlem), žebra či přepážky (obvykle se rozumí, že žebra jsou pouze po obvodu, zatímco přepážky plné), podélníky či jiné výztuhy, někdy též paluba či její obrys. Obšívka bývá dle konkrétní techniky a tvarové složitosti sestavována z materiálu deskového či páskového charakteru. Hlavními příklady konstrukční metody jsou plaňkované trupy a papírové vystřihovánky. Stavba kostry se využívá též u rozličných kombinovaných technik.

Obrázek 1 ze 4 Obrázek 2 ze 4
Obrázek 3 ze 4 Obrázek 4 ze 4
Kostra trupu - materiál papír.

Obrázek 1 ze 4 Obrázek 2 ze 4
Obrázek 3 ze 4 Obrázek 4 ze 4
Kostra trupu - materiál EPS.

Při stavbě z bloku vhodného materiálu se hrubý tvar trupu opracovává s pomocí šablon či jiných vhodných pomůcek do požadované podoby. Jako výchozí tvar může být použit prostý hranol vyžadující při opracování větší úběr materiálu a pečlivější kontrolování dosahovaného tvaru. Snadnější na samotné opracování avšak náročnější na přípravu jsou techniky využívající k sestavení hrubého tvaru deskový materiál vyříznutý podle křivek budoucího trupu a posléze spojený do výchozího bloku (schodovitý tvar zhruba kopírující výslednou podobu trupu, při opracování se uvedené schody zarovnají do spojitého povrchu). Metoda používá buď tužší materiál (dřevo) pro zhotovení samonosné skořepiny (nutno vydlabat vnitřek případně nechat při přípravě bloku uvnitř dutinu) či formy pro opakované použití, anebo měkčí materiál (polystyren) pro přípravu jednorázové formy určené k dalšímu zpracování (kašírování, laminování).

Při použití formy se na jejím povrchu vytváří skořepina trupu z vhodného materiálu. Samotná forma musí být předem zhotovena jiným způsobem. Některé typy forem umožňují opakované využití a tedy hromadnou výrobu stejného trupu. Formy se dělí na dvě základní skupiny, pozitivní a negativní. Pozitivní forma (lidově zvaná kopyto) funguje způsobem, kdy se materiál skořepiny na formu nanáší z vnější strany (forma je vypouklá), zatímco negativní forma je dutá a materiál se nanáší dovnitř. Pozitivní forma je typická převážně pro amatérské použití. Negativní forma je už spíše profesionální záležitost a pro začátečníky se příliš nehodí. Nejběžnější techniky využívající při stavbě trupu formu jsou kašírování a laminování.

Přehled materiálů
Materiálů použitelných na stavbu lodního trupu je celá řada a fantazii se meze nekladou. Přesto se však z praktických důvodů více prosazují pouze některé a jiné stojí spíše stranou zájmu. V některých případech jde o technické problémy, jindy o tradice a konzervativní přístup. Přesto se vyskytují i experimentátoři prozkoumávající nevyšlapané cesty.

Dřevo
Dřevo je klasický a oblíbený materiál téměř ve všech modelářských odvětvích. Pro využití v lodní modelařině jsou vhodné jeho různé druhy a podoby. Tvrdší tuzemská dřeva v podobně masivu či prkének jsou použitelná na zhotovení monolitního trupu či kopyta metodou opracování. Širší využití mají lišty, nejčastěji smrkové. Používají se na kostru (kýl, podélníky, výztuhy apod.) i na obšívku (plaňkování). Překližka je tradičním materiálem používaným na žebra kostry i obšívku. Pro aplikaci v lodní modelařině vesměs stačí obyčejná truhlářská překližka a není třeba používat drahou leteckou dostupnou v modelářských prodejnách. V modelařině obecně oblíbeným a často využívaným druhem dřeva je balza. Jeho přednostmi jsou lehkost a měkkost dovolující snadné opracování. Na druhou stranu je třeba brát ohled na limity mechanických vlastností. Další nevýhodou je relativně vyšší cena a dostupnost převážně pouze v modelářských obchodech. Každé dřevo a balza obzvlášť je citlivé vůči vodě. Před jejími účinky je ho tedy nutno chránit důkladnou impregnací nebo nejlépe laminací.

Papír
Papír je další tradiční modelářský materiál, avšak ve funkčním lodním modelářství má díky svým mechanickým vlastnostem omezenější využití než dřevo. Na funkční lodní model lze upravit např. vystřihovánky, avšak spíše jen menších rozměrů. Poměrně jednoduše a levně lze zhotovit lodní trup či alespoň jeho obšívku technikou kašírování, avšak opět spíše jen menší velikosti. Na kašírování se používají měkčí a poddajnější druhy papíru (novinový, papírová lepicí páska), zatímco na vystřihovánky spíše tužší karton. Ten lze využít rovněž pro zhotovení kostry trupu (na rozdíl od pevnější překližkové pouze pro tvar, nikoli výztuž) při některé z kombinovaných technik stavby. I pro papír platí s ohledem na ochranu před vodou to samé co pro dřevo.

Plasty
Plastové trupy (výlisky) bývají často součástí komerčně vyráběných stavebnic, v amatérské praxi však mají omezenější aplikace. Jednoduchý hranatý trup lze snadno slepit z plastových desek, ale zhotovení složitějšího zakřiveného trupu je o poznání náročnější. Lze sice využít např. techniku formování za horka na kopytě, ale takový postup je komplikovaný a v praxi se místo toho dává přednost laminování. Jinak lze plastové desky využít podobně jako překližku či karton. Více než tvrdé homogenní plasty nacházejí uplatnění plasty odlehčené (pěnový a extrudovaný polystyren). Tenké desky extrudovaného polystyrenu prodávané pod různými obchodními názvy (Potpron, Depron, Extrupor, Climapor, Thermoplan atd., v modelářském prostředí někdy používáno lidové označení xpron či tacpron) v hobby marketech a modelářských prodejnách je možno použít jako alternativu překližky či balzy. Masivnější deskový pěnový nebo extrudovaný polystyren lze použít na přípravu kopyta pro kašírování či laminování, případně jako výplně kostry při různých kombinovaných technikách stavby. Pěnový polystyren se už delší dobu používá ve stavebnictví jako izolace a v obalové technice. Jeho výhodou je snadná dostupnost a nízká cena. Nevýhodou je jeho křehkost a vydrolování kuliček. V poslední době se objevuje polystyren extrudovaný, který je na rozdíl od pěnového homogenní, avšak jeho hutnost činí opracování o něco náročnější, také jeho cena je několikanásobně vyšší. Prodává se v různých variantách (výrobce, vnější vzhled, barva apod.) a je třeba vyzkoušet, který typ je zrovna vhodný. Některé bývají gumovější, což zpracování neusnadňuje, jiné jsou křehčí a řežou se a brousí lépe. Práci s polystyrenem významně usnadňuje odporová řezačka (dá se zhotovit i amatérsky doma na koleně viz: Odporová pila na polystyren).

Laminát
Lamináty patří do zvláštní skupiny tzv. kompozitních materiálů. Jedná se o kombinaci pojiva a výztuže, která vykazuje díky synergickým efektům lepší mechanické vlastnosti, než jeho samotné komponenty zvlášť. V běžné modelářské praxi se jako pojiva využívají epoxidové či polyesterové syntetické pryskyřice a jako výztuž skelná vlákna v podobě tkaniny. Sofistikovanější druhy tkanin (uhlík, aramid) jsou spíše záležitostí profesionálního užití. V některých případech se pro zahuštění pryskyřice využívají různá plniva (aerosil, skelná či bavlněná vlákna, mikrobalony atd.). Potřebné suroviny lze získat v drogerii, v modelářské prodejně či u specializovaných firem. Lamináty disponují z hlediska požadavků lodní modelařiny velmi příhodnými vlastnostmi. Jsou mechanicky pevné a houževnaté, naprosto voděodolné a velmi trvanlivé. Technika laminování do negativní formy též umožňuje efektivní hromadnou výrobu lodních trupů. Díky tomu všemu se laminování zejména v poslední době těší mezi staviteli lodních modelů značné oblibě.

Kovy
Použití kovů jako hlavního materiálu ke stavbě trupů lodních modelů je spíš kuriozitou a není běžné.

Ostatní
Spojování jednotlivých dílů se při stavbě trupů lodních modelů obvykle děje lepením. Nejpevnější, nejodolnější a nejtrvanlivější jsou spoje realizované pomocí epoxidových lepidel. Existuje jich více druhů s různou dobou vytvrzení. Tradičním léta používaným lepidlem na dřevo a papír je Kanagom. Kromě rychlého zaschnutí je jeho výhodou voděodolnost. Na dřevo a papír jsou použitelná i déleschnoucí disperzní lepidla (např. Herkules, Duvilax), ta však vlhkosti odolávají hůře. V poslední době je trendem široký nástup nejrůznějších kyanoakrylátových (vteřinových) a polyuretanových lepidel (např. Purex). K lepení plastů je mnohdy třeba speciálních lepidel. Problematika lepení plastů je obecně složitější a různé druhy plastů obvykle vyžadují různá lepidla.

Lodní trup zhotovený z materiálů nedostatečně odolných vůči vodě je třeba proti jejím účinkům důkladně chránit. Pokud se nepoužije olaminování případně nátěr laminovací pryskyřicí, je třeba sáhnout minimálně k impregnaci pomocí vhodného laku. V drogeriích bývá běžně k sehnání tzv. lodní lak. Ten však není pro modelářské účely vhodný, jelikož je určen pro nátěr skutečných lodí zůstávajících stále ve vodě (na rozdíl od modelů střídajících suché a mokré prostředí). Nitrolak běžně užívaný např. v leteckém modelářství není pro funkční lodní modely rovněž příliš vhodný, jelikož je křehký a snadno popraská. Více se osvědčují různé akrylátové nebo ještě lépe polyuretanové laky určené pro nátěr dřevěných částí vystavených silnému namáhaní (parkety atd.).

Většina technik stavby trupu má za výsledek hrubý povrch, který je třeba dále upravovat tmelením a broušením do hladka. K tomuto účelu se běžně používají dostupné polyesterové tmely. Další možností jsou různé improvizované podomácku připravované tmely na bázi umělé pryskyřice, lepidla, laku apod., zahuštěné plnivem (pudr, sádra, křída, aerosil atd.). Pro tmelení dřevěného trupu před laminováním lze použít různé tmely určené pro dřevo. Pro tmelení kopyta trupu zhotoveného z pěnových materiálů (polystyren, PU pěna) se nejlépe hodí šlehaný tmel.

Jedním z materiálů převzatým pro využití v modelařině ze stavebnictví je vedle různých druhů pěnového a extrudovaného polystyrenu též montážní polyuretanová pěna. Její použití je podobné zmíněným pěnovým materiálům, zejména jako výplně kostry při kombinovaných technikách stavby.

Zdroje materiálu
Obecně jsou nejpraktičtější takové materiály, co jsou snadno dostupné v běžné prodejní síti a za rozumnou cenu. Některé materiály jsou však nákladnější a k dispozici pouze ve specializovaných obchodech včetně modelářských. Pro stavbu však lze s úspěchem využít i různé odpadní materiály a věci běžně dostupné v domácnosti (v duchu filozofie MoNaKo - MOdelařina NA KOleně), čímž lze ušetřit nemalé finanční částky. Ne vždy je však nejlepší řešení šetřit za každou cenu. Stejně tak ale automaticky neplatí, že dražší je vždy lepší.

Přehled metod
Plaňkování
Potahování překližkové kostry pomocí dřevěných lišt běžně nazývané plaňkování je velmi starou a tradiční metodou lodního modelářství. Tato technika se dodnes používá nejen z konzervativních motivů, ale i pro určité praktické přednosti vůči jiným technikám. Metoda je však rovněž dosti náročná a přináší řadu úskalí. Pro začínajícího modeláře tak nemusí být dostatečně zvladatelná.

Stavba plaňkovaného trupu se zahajuje vyřezáním žeber/přepážek z překližky. Ta by měla být dostatečně silná jednak kvůli pevnosti a jednak kvůli dobrému spojení s lištami obšívky. Důrazně se doporučuje provést sestavení kostry trupu dnem vzhůru s žebry připevněnými na montážní desce (pozor na rovnost, trup postavený na křivé základní desce bude též křivý) na vyznačených pozicích. Obvykle se na pracovní desku připevní dřevěné hranolky a k nim pomocí výstupků samotná žebra. Velikost výstupků na žebrech je taková, aby zajistila správnou výškovou polohu žebra. Kromě nejjednodušších trupů totiž obvykle nebývá paluba v jedné rovině a nemůže tak sama sloužit jako pracovní deska. Poté se doplní kýl a další prvky, vše se důkladně překontroluje s ohledem na přesnost a zalepí. Kvůli pevnosti nejlépe epoxidem. Hotová kostra se posléze potahuje dřevěnými lištami lepenými na jednotlivá žebra a mezi sebou navzájem.

Má se postupovat pomalu, trpělivě a souměrně z obou stran, aby se zamezilo nežádoucím deformacím trupu. Při potahování se projevuje největší přednost plaňkování – samovolné vytvoření ideálních křivek trupu díky přirozené pružnosti dřeva (při jiných technikách se křivky trupu vytváří broušením a při tom se snadno způsobí nežádoucí hrby a díry). Každá věc je ale dvousečná a ta samá pružnost současně působí potíže tím, že plaňky nechtějí na povrchu žeber držet a musí se všelijak zajišťovat a přichytávat (špendlíky, svorky, gumičky apod.). Při komplikovanějších tvarech už nemusí být ohyb vůbec možný a hrozí zlomení planěk. V takovém případě může pomoct předběžné ohýbání v horké vodě či páře, což někdo doporučuje a jiný naopak ne. Vzhledem ke křivkám trupu nesvírají plaňky se žebry vždy pravý úhel (zejména na přídi a zádi) a pro zajištění jejich plného styku a tedy náležité pevnosti lepeného spoje je potřeba hrany žeber zbrušovat do šikma. Další problém pramení z proměnlivého obvodu žeber v závislosti na poloze (uprostřed trupu jsou žebra větší, na koncích menší). Z toho důvodu je třeba lišty seřezávat tak, aby se směrem ke koncům zužovaly a všude se jich vešel stejný počet. Jiný postup spočívá v kladení neztenčených lišt od paluby směrem ke kýlu, dokud to jde, poté od kýlu směrem k bokům a lišty se seřezávají dle potřeby pouze na rozhraní obou sektorů.

Obecně platí, že tvarově jednodušší plošší povrchy se dají potahovat lištami o větší šířce a naopak. Přes všechnu snahu však můžou na některých místech zůstávat mezi plaňkami mezery. Ty lze vyplnit klínky z lišt či dřevěnými špalíčky a zabrousit do úrovně planěk. Stejně tak samotný konec přídě a zádě (za prvním a posledním žebrem) se obvykle neplaňkuje, ale dobrousí z dřevěných bloků (často balza, ale v případě obšívky z tradičních smrkových lišt lépe též tvrdší druhy dřev). Hotový trup je třeba zatmelit, vybrousit a nejlépe rovnou olaminovat, případně alespoň vhodně impregnovat. Ochrana proti vodě je třeba též zevnitř trupu. I tam se může vlhkost snadno dostat. Plaňkování je obecně dosti pracná záležitost. Usnadnit si práci lze třeba použitím měkčí a poddajnější balzy jako materiálu obšívky (a výplní na koncích trupu) místo tradičních smrkových lišt.

Plaňkování má své specifické kouzlo a při správném provedení poskytuje vysoce kvalitní výsledek. Z důvodu pracnosti se však řada lodních modelářů uchyluje k rychlejším a méně náročným technikám popsaným dále.

Příklady stavby trupu metodou klasického plaňkování s názornou fotodokumentací viz odkazy:
Deník ze stavby Pilota 24,
Stavba remorkéru WG od Godrica,
Stavíme lodní makety - 2. díl.

Obrázek 1 ze 4 Obrázek 2 ze 4
Obrázek 3 ze 4 Obrázek 4 ze 4
Příklady plaňkování (obrázky vypůjčené ze staršího článku na MoNaKu).


Obrázek 1 z 9 Obrázek 2 z 9 Obrázek 3 z 9
Obrázek 4 z 9 Obrázek 5 z 9 Obrázek 6 z 9
Obrázek 7 z 9 Obrázek 8 z 9 Obrázek 9 z 9
Příklady plaňkování materiálem EPS.

Opracování z bloku materiálu
Nejpřirozenější a nejsnáze představitelnou metodou zhotovení složitě tvarovaného tělesa, jakým je lodní trup, je pro laika jeho opracování z kusu vhodného materiálu. Ten je možno volit buď tvrdý, dostatečně pevný pro vytvoření tuhé obšívky, nebo měkký, který je posléze nutno ještě pokrýt vnější vrstvou pomocí techniky kašírování a/nebo laminování (příprava jednorázového kopyta). Mezi první skupinu materiálů patří dřevo. Nejčastěji se používá balza, která je sice již relativně měkká, ale svou tuhostí dostačující a lépe se opracovává než tvrdší druhy dřev, jež se vyplatí použít spíše při přípravě trvanlivého kopyta na opakované použití. Její povrch je však velmi vhodné chránit před poškozením, nejlépe olaminováním. Do druhé skupiny patří především pěnový či extrudovaný polystyren a podobné porézní materiály, které jsou relativně snadné na opracování, avšak nedostatečně tuhé a jejich povrch je následně nutné okašírovat a/nebo olaminovat.

Práce se zahájí přípravou bloku materiálu o požadovaných rozměrech. Pokud není po ruce vhodný masiv, je třeba slepit dohromady více desek (prkének). Na blok se následně vyznačí půdorys a bokorys budoucího trupu a ořízne se. Dále se podle žebrorysek připraví šablony profilů trupu (např. z kartonu). Poté je možno přikročit k vlastnímu opracování. Materiál se z bloku odbrušuje a dosažení požadovaného tvaru kontroluje přikládáním šablon na vyznačené pozice na trupu. Hodně jednoduché trupy lze takto tvořit i jen tak od oka, větší shoda se vzorem je však bez šablon stěží myslitelná. Zakřivené tvary je vhodné brousit brusným papírem drženým volně v ruce, brusnou houbou či podobným poddajným nástrojem. Při použití tvrdého rovného brusného hranolu hrozí srovnání křivého povrchu do roviny. Hranol je naopak vhodný pro broušení větších rovných ploch (dno či boky u některých trupů). Aby byl takto zhotovený trup použitelný, je třeba uvnitř zajistit prostor pro instalaci vnitřního vybavení. Toho se dá dosáhnout buď následným vydlabáním trupu, anebo přípravou výchozího bloku v podobě duté „bedničky”.

Efektivnější metodou než prosté opracování bloku materiálu je důmyslnější technika, při které se před broušením zhotoví polotovar sestavením desek materiálu vyříznutých dle křivek trupu. Desky lze vrstvit buď podélně, horizontálně či vertikálně, anebo příčně podle žebrorysek (příklad aplikace zde). Po sestavení vzniknou „schody” přibližující se konečnému tvaru trupu. To usnadňuje následné broušení, jelikož stačí zarovnat vystupující hrany do spojitého povrchu. Technika však má též několik háčků. Předně je náročnější projektová příprava, jelikož je třeba mít k dispozici správné křivky trupu v závislosti na tloušťce použitého materiálu a způsobu vrstvení, případně je třeba materiál naopak přizpůsobovat plánům (oříznutí na potřebnou tloušťku). To je alespoň v omezené míře obecně nutné, jelikož málokdy výška / šířka / délka trupu odpovídá násobku tloušťky vrstev, řada lodí nemá palubu v rovině či jedné úrovni atd. Další možnou potíží je zajištění přesnosti sestavení jednotlivých vrstev (souosost), což se dá ošetřit např. pomocí značek na materiálu, nasouváním na tyč, sestavováním na pracovní desce, palubě či jiné vhodné základové rovině apod.

Nezkušenému se může metoda opracování bloku zdát ve srovnání s plaňkováním jako velice snadná a rychlá, avšak zdání klame. Tato úvaha je opodstatněná v případě jednoduchých tvarů trupu, ale složitější křivky se broušením netvoří vůbec snadno. Práce vyžaduje poměrně dost zručnosti, citu a především trpělivosti. Dá se přirovnat k „sochařskému umění”. O poznání snazší, rychlejší a přesnější je opracování polotovaru sestaveného z desek vyříznutých dle křivek trupu („schodová” metoda popsaná v předchozím odstavci), případně opracování výplně podle kostry (jak je uvedeno dále). Další nevýhodou metody opracování je vysoký podíl práce v podobě broušení, což je nepříjemné a způsobuje velký nepořádek (balzový prach, kuličky polystyrenu apod.).

Obrázek 1 ze 6 Obrázek 2 ze 6 Obrázek 3 ze 6
Obrázek 4 ze 6 Obrázek 5 ze 6 Obrázek 6 ze 6
Příklady opracování z bloku materiálu.

Kašírování
Kašírování je vedle plaňkování další stará tradiční modelářská technika, využívající místo dřeva pro změnu papír. Její podstatou je polepování kopyta papírovými proužky ve více vrstvách tak, aby se vytvořila pevná skořepina. Ta se posléze z kopyta sejme (pevné kopyto), anebo se kopyto uvnitř odstraní (polystyren). Pevné trvanlivé (dřevěné apod.) kopyto má smysl při výrobě více stejných trupů, jinak je zbytečným luxusem. Mnohem častější je využití jednorázového kopyta z pěnového polystyrenu apod. Pevné kopyto je třeba separovat, aby z něj šel hotový trup sejmout, jednorázové kopyto se z hotového trupu jednoduše vybourá.

K tomu aby papír dobře přilnul k podkladu a tvarově se přizpůsobil, je potřeba, aby byl dostatečně měkký, savý a poddajný a aby byl navlhčený. První podmínky se dosáhne výběrem vhodného materiálu. Obecně se dá použít leccos, ale v praxi se obvykle dává přednost dvěma hlavním typům papíru. Prvním jsou obyčejné noviny, které představují velice ekonomický materiál (získané zadarmo jako odpad). Stačí je nastříhat na proužky vhodné velikosti a přilepit pomocí Herkulesu či podobného lepidla. Druhým typem je hnědá papírová lepicí páska, která se dá sehnat za pár korun v papírnictví apod. v různých šířkách. Stačí pouze ustřihnout či utrhnout požadovanou délku, navlhčit a přilepit. Při použití novin se vlhkost do papíru dostane z vodou ředitelného lepidla. Noviny mají výhodu, že jsou jemnější a poddajnější, díky lepidlu také na podkladu lépe drží. Práce s papírovou páskou jde zas rychleji od ruky, protože není třeba proužky stříhat a natírat lepidlem. Páska je též tužší, takže stačí méně vrstev k dosažení požadované pevnosti. Na druhou stranu páska mívá větší potíže s přizpůsobením na tvarově komplikovanějších místech. Druhy papíru lze i různě kombinovat. Výhodná je např. technika zahájení pomocí novin (díky větší poddajnosti a lepidlu lépe přilnou k podkladu) a pokračování s papírovou páskou (díky prefabrikaci a větší tuhosti přibývá práce rychleji).

Proužky papíru se kladou na kopyto ve více vrstvách a uhlazují (nejlépe přímo rukou), aby dobře přilnuly k povrchu a netvořily se nerovnosti. Je vcelku jedno jak, dá se lepit šikmo, napříč, dokonce i podélně, hlavní je aby se proužky v jednotlivých vrstvách navzájem křížily a tím nejlépe provázaly. Nejlépe se však zřejmě pracuje při pokládání pásků šikmo k ose trupu. Nejlépe proužky lepit těsně jeden vedle druhého, ale když to nejde a překryjí se, vzhledem k jejich tloušťce se nic nestane. Střed trupu bývá obvykle bez větších problémů, ty nastávají na tvarově komplikovanějších místech na přídi a na zádi. Tam je třeba použít užší proužky, případně natrhané kousky. V případě potřeby lze proužek na obtížném místě rozdělit a nastavit, případně natrhnout apod. Hranu přídě je třeba přelepit, aby se oba boky dobře propojily a spoj se nerozpadal. Při pokládání více vrstev je dobré dělat přestávky a počkat na vyschnutí vrstev předchozích. Papír se při vysychání smršťuje a vypíná, což má na jednu stranu blahodárný účinek (vytvoření hladkého povrchu), na druhou stranu však může vést k nežádoucím deformacím. Nezřídka se stane, že se trup prohne jako luk (pokleslá příď a záď, zdvižené dno ve středu trupu). Jako prevenci je možno uplatnit postupné přidávání vrstev, aby jich nevysychalo víc najednou (tah se přitom zvyšuje), či polepování kopyta ze všech stran (proužky papíru přesahují z boků přes okraj a lepí se i k palubě), aby se tah z různých stran navzájem vyrušil. Deformacím brání též přichycení kostry trupu k montážní desce (kašírování trupu stavěného metodou vyplňování kostry) a obecně jakákoli vnitřní výztuž kopyta. Samotný polystyren bez výztuže je dost pružný a zdeformuje se snáz. Masivnější a zavalitější trup pochopitelně odolá snáz než dlouhý a tenký. Po vyschnutí poslední vrstvy se ořízne papír přesahující okraje paluby a trup je připraven k dalším operacím.

Pomocí kašírování lze stavět lodní trupy poměrně snadno a levně, meze jsou však dány mechanickými vlastnostmi papíru. Ten sice pěkně ztuhne a vytvoří překvapivě pevnou skořepinu, na plast či laminát to však pochopitelně nemá. Teoreticky by mělo být možné takto zhotovit i poměrně velký a masivní trup. To by však vyžadovalo položit enormní množství vrstev, což není ani tak problém technický jako časový. Plně spoléhat na kašírování je tak reálné pouze u menších modelů. I tak je však vhodné využít vnitřní podporu kašírované obšívky (kostra, jiná výztuž, ponechání části výplně v trupu). Pevnost kašírované obšívky se dá též zvýšit „zalaminováním” gázy pomocí lepidla mezi papírové vrstvy. Papír je pochopitelně třeba důkladně chránit před vodou impregnováním, nebo ještě lépe olaminováním. Ochraně je třeba věnovat pečlivou pozornost, protože při proniknutí vlhkosti do vrstev papíru hrozí jejich rozlepení a rozpadnutí trupu. Kombinace kašírování a laminování je ostatně velmi vhodná z více důvodů (názorný příklad použití zde). Nejlépe se laminuje na hladký pevný povrch, což kopyto z pěnového polystyrenu či PU pěny příliš nesplňuje. Takový povrch se kromě tmelení nejsnáze zhotoví právě okašírováním. Při laminování polyesterovými pryskyřicemi leptajícími polystyren je navíc potřeba povrch kopyta vhodně separovat. Vytvoření dostatečně tuhé laminátové skořepiny vyžaduje podobně jako při kašírování položit více vrstev. S jejich počtem se však zvyšuje pracnost a časová náročnost operace laminování. Při použití tuhého kašírovaného podkladu se tak dá na laminátu něco ušetřit (sendvičová struktura papír - laminát). Kašírování lze díky určité příbuznosti obou metod využít též jako základní trénink laminování pro začátečníky.

Poslední otázka, co nakonec s kopytem, zda ponechat či odstranit (případ kopyta na jedno použití zhotoveného z pěnového polystyrenu či podobného materiálu). Minimálně část se musí odstranit vždy, aby se vytvořil prostor pro vnitřní zařízení. Co přímo nepřekáží je však možno ponechat z několika důvodů. Ušetří se práce, zajistí se podpora obšívce (která se pak tolik nepromačkuje a může být slabší) a získá se nepotopitelný trup. Všechny pěnové materiály dobře plavou, problém je však v jejich nasákavosti. Touto nectností netrpí pouze extrudovaný polystyren. PU pěna pouze když je zachován její hladký povrch, po seříznutí a odhalení porézní struktury saje vodu stejně jako pěnový polystyren. Jelikož sušení je problematické, lépe se buď bez ponechané výplně v trupu obejít a nepotopitelnost zajistit jinými způsoby, anebo výplň zakrýt tak, aby k ní z vnějšku nemohlo nic proniknout. Odstraňování polystyrenového kopyta jde poměrně snadno, buď mechanicky, teplem (trafopájka apod.), či rozleptání ředidlem. PU pěnu lze odstranit pouze mechanicky.

Kašírování je metoda velmi stará a již dávno překonaná laminováním. Přesto má i dnes něco do sebe a může oslovit určité skupiny lodních modelářů, zejména začínající v mladistvém věku. Metoda je totiž velice nenáročná, jak materiálně, tak na potřebné vybavení a zručnost. Na rozdíl od laminování se jedná o čistou práci, při níž hrozí maximálně lehké upatlání lepidlem. Není tedy třeba dílna, ale pracovat lze klidně třeba doma v pokoji. Rovněž se dá bez problémů kdykoli přerušit a později navázat dle časových možností. Achillovou patou je však závislost na přípravě vhodného kopyta a výše zmíněné riziko deformací.

Obrázek 1 z 9 Obrázek 2 z 9 Obrázek 3 z 9
Obrázek 4 z 9 Obrázek 5 z 9 Obrázek 6 z 9
Obrázek 7 z 9 Obrázek 8 z 9 Obrázek 9 z 9
Příklady kašírování.

Pokračování příště...

Petr Plát (PetrP) Na začátek článku

Autor: Petr Plát (PetrP) | Vydáno dne 01. 01. 2020 | 1066 přečtení
Počet komentářů: 10 | Přidat komentář
Informační e-mailVytisknout článek
Pridat.eu

Související články:
Stavba trupů lodních modelů - 2. část (21.01.2020)
Hodnocení stavby lodních maket sekce NS (30.04.2015)
Výroba žaluzií ventilace trochu jinak (09.12.2013)
Modelářské doky pro soutěže maket NS (13.05.2013)
Stavíme lodní makety - 7. díl (27.03.2013)
Poslušná bójka - vylepšená verze (24.03.2013)
Stavíme lodní makety - 6. díl (12.03.2013)
Stavíme lodní makety - 5. díl (25.02.2013)
Stavíme lodní makety - 4. díl (15.02.2013)
Letování natvrdo - 2. díl (31.01.2013)
Stavíme lodní makety - 3. díl (28.01.2013)
Letování natvrdo - 1. díl (22.01.2013)
Stavíme lodní makety - 2. díl (11.01.2013)
Stavíme lodní makety - 1. díl (03.01.2013)
Carley float - výroba záchranného plováku (10.12.2012)
Máte zájem o tisk vlajek? (03.08.2012)
Napínáky MP JET - zlepšovací návrh (28.07.2012)
Výroba záchranných kruhů (05.05.2012)
Propojení nabíječe Turnigy Accucell 6 s PC (23.03.2012)
Převodní tabulka měřítek plánů (29.02.2012)
Poslušná bójka snadno a rychle (02.01.2012)
Vysílač Turnigy 9X - mix pro vysouvání kabiny tlačného remorkéru (03.06.2011)
Výroba žaluzií ventilace (26.02.2011)
Výroba DPS (16.02.2011)
SketchUp - knihovna lodních doplňků (07.01.2011)
Rozkládací bedna na model (30.11.2010)
Kšandy pro Optic 6 (03.09.2010)
Minikamera pro lodní modely (20.02.2010)
Stavba modelu historické lodi - gratings (palubní rošty) (20.01.2010)
Pomocník SketchUp (11.12.2009)
Jak na e-nákupy (19.11.2009)
Chaparral - airbrush v praxi (23.07.2009)
Stavba modelu historické lodi - výroba děl a povrchová úprava kovových částí (26.03.2009)
Opět figurky námořníků (24.03.2009)
Postup výroby levné formy (17.03.2009)
Stavba modelu historické lodi - kolíkování plaňkové obšívky a paluby (13.03.2009)
Z dílny maketáře - záchranné kruhy (02.03.2009)
Stavba hydraulického jeřábu (16.02.2009)
Potpronová loď (05.01.2009)
Z dílny maketáře - kotevní naviják (05.12.2008)
Nýty ze špendlíkových hlaviček (27.11.2008)
Vakuové lisování podomácku (30.09.2008)
Výroba drátěných oček (01.08.2008)
Kortyho dýza (17.02.2008)
Výroba lodního šroubu (06.01.2008)
Parníček z Brněnské přehrady (12.02.2007)


Lodě -> Stavba trupů lodních modelů - 1. část
Old MoNaKo - články z roku 2006 a starší
Pozvánky
Nejnovější akce

Termíny dalších akcí najdete v Kalendáři akcí.

Reklama
Partneři

MoNaKo - ikona

Pokud přidáte ikonu MoNaKa na svůj web, na oplátku přidáme odkaz na Vaše stránky mezi naše partnery.

Nejkomentovanější
Nejčtenější za rok
Mapa přístupů
Licence