Riskantně zvolené časné datum konání (sobota 2. dubna) nalezlo podporu nebes a ta seslala slunný den a dostatečný vítr na naši kultovní modelářskou plochu. Po zimě vyhladovělí modeláři přispěchali s modely v hojném počtu. Byla nádhera vidět lodě nejrůznějších kategorií hemžit se volně po vodě. Šťastná byla i volba přidané soutěže miniplachetnic třídy Footy, kterých se nakonec sešlo dost. Ty i mimo jejich plánovanou soutěž od začátku zpestřily jako čilé barevné „tečky“ rej ostatních, větších lodí.
Pokusím se sáhnout do své stařecky zesláblé paměti a připomenout, co všechno dalšího na hladině plulo pospolu volným kurzem. Asi dvě válečné plně vystrojené lodě z 2. sv. války. Jedna z nich, korveta, měla (kromě velmi precizního a detailního provedení prvků paluby a nástaveb) i mimořádně zajímavou historii. Ta by mohla být inspirací i pro jiné modeláře: Totiž model byl zakoupen ve formě stavebnice spíše „do vitríny“, tedy bez jakékoli RC výbavy, pohonu a přípravy na jejich zabudování. Její délka tak asi 90 cm ale byla inspiraci, že uvnitř modelu je dostatečně mnoho prázdného místa, kam by šel zabudovat celý pohonný a ovládací systém. Velikost lodi také zaručila potřebný výtlak. Takže modelář v roli mikrochirurga otevřel laparoskopicky břicho lodi, implantoval vše potřebné a stopy po zásahu doléčil na JIPce…
Vítězný Opalek v popředí, s oranžovou plachtou Footy Flying Necky Mirka Filipa a napravo vidíme katamaran Force 60 Vladimíra Synka. Převržený se drží plachtou na hladině díky přidané polystyrenové kouli na vrcholu stěžně.
|
Ještě jednou Lužiny
|
|
Jak bylo napsáno v pozvánce, konal se na Lužinách ještě jeden sraz, a to ve středu 23. března 2016 pod patronací DDM Stodůlky.
|
Dále bych jmenoval asi dva velikostně rozdílné remorkéry či Springery, jeden brutálně rychlý člun, z jehož rychlých kliček mezi ostatními modely mě někdy až mrazilo. Naštěstí byl kapitán velmi zručný v ovládání toho šípu. A nešťastná náhoda se tentokrát ani jinde na hladině nekonala. Velký plachetní katamarán s obrovskou plachtou se sice vykázal asi dvěma neškodnými překoceními, ale zároveň i jako čilá loď - nicméně asi s potřebou zvětšit nějak váhu či rozchod samotných plováků. Byly tam i dva hydroglizéry, velmi čilé to loďky se vzdušnými vrtulemi jako pohonem. Dále jmenuji dvě větší vícestěžňové plachetnice tak kolem délky 1 m, z toho jedna byla moje 90cm jola Assol. Velikostně mezi těmito dvěma plachetnicemi a milounkými „podešvemi“ plulo i větší množství (cca 5) jednostěžňových plachetnic, které působily jako přerostlé Footy. Možná některé byly RG-65, ale já je nijak nerozeznám. Snad jsem tím výčtem nikoho nepominul, ale pro tento případ se předem omlouvám příp. nezmíněné lodi a jejímu kapitánovi.
Tato akce i díky počasí proběhla tak úspěšně, jak jen mohla. Jednoznačně prokázala, že hladina Lužin je výjimečná a že pro mnohé z nás to není jen místo kultovní, ale přímo srdeční. Navíc těsně kolem vede kvalitní asfaltový chodník, po němž chodí přímo v zástupech na procházku celé rodiny i s ratolestmi. To významně přispívá osvětě, kterou jinak dost zanedbáváme. Kolemjdoucí někdy nevšímavě projdou, jiní jen na chvilku zastaví, ale další zůstanou stát déle a ptají se, chválí, fotografují, mluví. Sám jsem zde absolvoval během tří hodin spolu se synem řadu krátkých či delších rozhovorů s mimojdoucími. Snad to prospělo jejich zvědavosti, ale já sám jsem se také velmi poučil nejen od zasvěcených, ale i od těch, od kterých bych to nečekal.
Byla v jistém směru škoda, že někteří modeláři zaujali se svými základnami místo přímo na vjezdu (pro modeláře jedinému přístupu) do vody, tedy mimo přímý kontakt s kolemjdoucími. Nejen zde dosti překáželi dalším modelářům, ale přišli tak i o krásný chlubivý pocit z výsledků vlastní práce, který je nám všem jistě v nějaké míře vlastní. „Publikum“ je zákonitě musilo míjet bez kontaktu. Dřívější způsob mít základny kolem laviček byl z tohoto hlediska výhodnější, i když logisticky méně praktický. Být tak zdravý a podstatně mladší, velmi bych jako „srdcař místa“ usiloval o úpravu či dostavbu vtoku do nádrže na vhodné molo… Bylo by to blízko laviček a tím v místě, kde je dost prostoru pro základny i publikum. Současný sjezd ke dnu nádrže by tak zůstal nejen dále volný pro nějaký bagr na bahno dna apod., ale samozřejmě diverzně použitelný pro stávající modelářský účel.
ladous dodává: Za roky, kdy na srazy na Lužinách chodím, jsem zjistil, že je mi mnohem pohodlnější zázemí modelů přímo dole u vody, kde se spíše uhlídá, zda přes odložený model neskáčou psi. Pro diváky je to možná méně atraktivní, ale riziko vidím i jinde - při menší účasti si modelář kráčející z ulice K Zahrádkám pomyslí, že u vody nikdo není, a otočí se domů.
Závěr
Nemohu si pomoci, ale musím také říci, že tato akce byla skvělým důkazem možné společné existence soutěžního klání na jedné straně a volnou plavbou modelů na straně druhé, obojí v jednom místě i čase. Zároveň to také byla nádherná lekce vzájemné snášenlivosti obou „táborů“. Kéž by tomu tak bylo všude, kde je to reálně možné.
Lodi a kapitáni: Ahoooj! Váš Pavel Hubka alias Strýček Plachta
Můžete se registrovat!
Ukažte obrázky svých modelů!
Jak napsat článek?
Napište nám
Footy 2. 4. 2016
