Laminování je noční můra většiny začínajících lodních modelářů. Opět si neodpustím citovat z internetového diskusního fóra: „Co s oplaňkovaným trupem? Laminovat?“ Odpověď: „Jasně, laminovat.“ „A čím?“. To v lepším případě. Většinou ale následuje: „A proč? Přece musí stačit, když to pořádně natřu. Zůstal mi doma vynikající epoxidový lak.“ atp. Nebudu to natahovat. Ne, lakovat nestačí! Je opravdu nutné laminovat. Stavíte přece model na delší dobu a do vody, nikoliv do sekretáře a na jednu sezonu. Proto je nutné trup řádně laminovat jak z vnější strany, tak i zevnitř. Vytvoříte tak nejen pevnou skořápku, ale hlavně i dobrý základ pro kvalitní povrchovou úpravu.
Můj postup:
Trup je stále na montážní desce, vybroušený a napuštěný rozředěným epoxidem. Je přilepená kýlová lišta včetně pomocné ploutve kolem lodní vrtule - pokud ji model má. Nyní si nachystám skelnou tkaninu, raději nižší gramáže než tu oblíbenou pytlovinu na opravu kánoí. Nastříhám takové kusy, aby bez překladů a různých „varhánků“ kryly co největší plochu. Poté namíchám starou dobrou ChS Epoxy 1200 (Vím, že existuje nespočet jiných laminovacích pryskyřic, ale proč opouštět osvědčené?) a lehce natřu tu část trupu, kam přijde tkanina. Tu pak přitlačuji kouskem molitanu, případně hrubším štětcem tak, aby byla celá tkanina v celé ploše prosycena a nikde nezůstaly bublinky vzduchu. Na spojích jednotlivých dílů tkaniny nechávám přesah kolem 1 cm. Pokud je nutné tkaninu někde nastřihnout, tuto část přeplátuji další vrstvou.
Když je celá plocha trupu pokryta pokud možno rovnoměrnou vrstvou tkaniny nasycené epoxidem, ještě několikrát zkontroluji kvalitu práce - nejvíce je potřeba si všímat přechodů mezi trupem a kýlem a v zadní části přechodů kolem pouzdra hřídele. Teď je už jen potřeba vyčkat důkladného vytvrzení laminátu. Asi po třech až čtyřech dnech (podle okolní teploty a druhu epoxidu) přebrousím povrch, a pokud někde objevím nějakou tu bublinu, místo probrousím a znovu přelaminuji. Poctivá a kvalitní práce se určitě vyplatí. Pokud je už povrch laminátu celistvý a nikde jsem jej neprobrousil až na dřevo, sejmu trup z montážní desky, opatrně odlomím montážní přídavky od žeber a opět rozředěným epoxidem vylakuji vnitřek trupu.
Bort vs. sloupkové zábradlí
Další postup závisí na konstrukci předlohy. Pokud jde o vojenskou loď, jejíž paluba je lemovaná jen sloupkovým zábradlím, není co řešit. Složitější je to u modelů lodí s bortem (plné ocelové zábradlí) po celém obvodu paluby. Dříve jsem dělával další kopyto a tuto část laminoval zvlášť - obdobný způsob najdete u řady stavebnic, kde je tato část samostatně vylisovaná. Nyní tak dělám jen krátké borty, které se vyskytují na přídi nebo i zádi některých lodí. Tento kousek laminátu potom vlepím do osazení mezi palubou a trupem, na které byste neměli zapomenout při lepení základu paluby.
Současný postup při zhotovení bortu po celé délce paluby jsem popsal minule. Teď jen doplnění: Před laminování této části podélníky v místě bortu přelepím papírovou hnědou lepicí páskou. Ta potom usnadní odstranění již nepotřebných planěk, po vytvrzení laminátu je prostě vylomíme. Výhoda tohoto postupu je v tom, že bort je pevně spojen se skořepinou trupu a nehrozí jeho odlomení.
Paluba
Dalším krokem je nalepení základu budoucí paluby. Na to používám opět smrkové lišty a jejich zbytky ze stavby trupu. Lepím je od středu k jednotlivým žebrům a navzájem na styčné ploše. Střed vytyčuje dlouhá lišta přes celou délku trupu přilepená v ose kýlu. Již při této práci dělám otvory pro přístup do trupu. To je nutné si dobře promyslet. Raději si vždy nakreslím menší výkres - kde bude RC vybavení, motor, zdroje, serva a jak rozvrhnout vstupy do podpalubí. Měly by být co největší, ale na druhou stranu musejí být ukryty pod jednotlivými částmi nástavby.
Je nutné počítat s nataženými anténami, lany a dalšími prvky „ochlupacení“ modelu. Ty často znepříjemní, nebo i znemožní přístup na určité místo a vypustit polovinu antén a lan jen proto, že jsem byl líný trochu přemýšlet a nyní nemohu část nástavby sejmout, není to nejlepší řešení. Také bude nejspíše potřeba model dost dovážit. I nadále je ale potřeba se zabývat bortem. V této fázi stavby mu dám jeho takřka konečnou výšku a vybrousím potřebný tvar při pohledu z roviny hladiny. Pak už jen zbývá zakončení. To má většinou podobu jako na obrázku vlevo. Po celém obvodě nalepím z vnitřní strany L-profily z tvrdšího papíru a na ty pak laminuji horní část profilu. Obdobně udělám i druhou část. Po opětovném řádném vytvrzení vybrousím různými „udělátky“ i vnitřní část profilu. Pokud horní profil není zrovna moc složitý, je možné kyanakrylátovým lepidlem lepit i nejrůznější pásky tenkého laminátu, tvrzeného papíru atp.
Tmelení a broušení
Až nyní je dobré začít s konečnou úpravou trupu. Tou je nastříkání základní barvou a vyrovnání povrchu laminátu některým z tmelů. Na hrubé nerovnosti používám vlastní tmel: epoxid + sádra nebo nějaký levný dětský zásyp. Na dokonalý finiš trupu je pak vhodný stříkací karosářský tmel. Je sice tvrdý, ale to je přece potřeba. Vždy brousím pod vodou, ale mám malé vylepšení - třeba sliny jsou podstatně lepší než voda. Opravdu, například nenatečou do trupu!
Tmelit a brousit je potřeba tak dlouho, až je povrch bez jakéhokoliv kazu. Kvalitu práce kontroluji lehkým nástřikem tmelu, později základní barvy. To odkryje většinu i těch nejmenších nerovností, je jen potřeba se dívat pěkně proti světlu. Současně vrtám a piluji všechny otvory pro průvlaky do bortu a podélné otvory u paluby pro odtok vody.
Malá poznámka k těmto často rozsáhlým výřezům v bortu: I já jsem se dlouho domníval, že jsou v úrovni paluby. Omyl, podíváme-li se na průřez bortem, vypadá to trochu jinak (viz obrázek). Normálně voda stéká do podélných korýtek a z nich otvory o průměru necelých 10 cm (podle velikosti lodi) ven. Těmi velkými výřezy voda odtéká, až když je jí opravdu hodně.
Oděrné lišty
Pomocí tmelu a brusného papíru (pod vodu) dáme konečnou podobu celému trupu, tedy i krytu pouzdra hřídele a oděrným lištám. Ty mívají několik podob, od normálních dřevěných trámků třeba i s vylepšením ocelovou pásovinou přes navařené ocelové trubky až po gumové pásy a různé kostky, které kryjí nejnamáhanější místa u moderních remorkérů. Dřevěné a ocelové prvky by neměly dělat velké problémy, hlavně je dobře přilepit. Poslouží pomocné kotvicí trny zapuštěné - zapájené do oděrek.
Horší je to s gumovými kostkami, které mívají nejrůznější tvar. Na trup si nejdříve narýsuji linie, kde tyto oděrky vedou. Pak už na trup lepím řadu balzových a smrkových hranolků. Okolo potom postavím papírové mantinely a vše „zapatlám“ epoxidovým tmelem. Pokud jsou třeba v kostkách otvory, do naznačených kostek vyvrtám otvory a z horní i spodní strany lepím prolakované pásky kladívkového papíru (ve skutečnosti používám staré diplomy), ty po zatmelení představují ocelové plechy, které kostky fixují. Dá to trochu práce, ale výsledek stojí za to. K imitaci šroubů a nýtů, které to drží pohromadě, se dostanu až později.
Povrchová úprava
Nakonec vše nastříkám základní barvou a dále již jen autoemaily stříkanými fixírkou udělám konečný nástřik trupu. Hranice mezi jednotlivými barvami maskuji obyčejnou 3M páskou, kterou podélně řežu na potřebnou šířku. Barvy vrstvím tak, aby přechody nevrhaly stín. S broušením a následným leštěním přechodů si práci nedávám. Jedno důležité upozornění: maskovací pásku je nutné sundávat opatrně a dokud jsou barvy ještě „živé“. Pokud je necháte úplně zaschnout, většinou je strhnete i s barvou.
Stojan, vícefunkční pomocník
V těchto okamžicích je nutné již mít stojan, kam můžete trup položit. Dvě podpěry vyřežu opět podle žebrorysek. To proto, aby model ve stojanu seděl úplně ve stejné poloze jako ve vodě skutečná předloha. Potom stačí jednoduchá pomůcka: hranol, tužka a izolepa. Nyní bez problému nakreslíte vodorysku na jakkoliv složitý tvar trupu. Používejte ovšem pouze měkkou tužku a ne nejrůznější fixy, ani neryjte souvislou čáru hluboce do trupu, protože i po nástřiku barvou jsou tyto rýhy stále vidět, Barvu, kterou použijete jako první, nemaskujte, teprve ty, které přijdou nahoru. „Val“, který se vytvoří u maskovací pásky, již pod další barvu neschováte.
Kotevní průvlaky a pouzdra
Ne vždy kotvy leží pouze na boku lodi. U většiny jsou nyní schovány ve vybrání boku trupu. Zde je nutné zhotovit další kopyto, do trupu pak vyříznout odpovídající otvor a hotové polotovary vybrání vlepit. A opět tmelit a brousit. Z tohoto vybrání vede průvlak pro kotevní řetěz, který končí na palubě někde před kotevním vrátkem. Většinou stačí stočit papírovou trubku potřebného průměru a vlepit ji (prolakovaný papír se dobře dále opracovává). Tělo kotvy je obvykle tak dlouhé, jak je dlouhý průvlak, a při pohledu ze strany paluby je vidět v otvoru jen zámkový třmen (nebo jak se to jmenuje), kterým je kotva spojena s kotevním řetězem. To jen na okraj. Důležité je ale dokonalé utěsnění těchto průvlaků, které vedou trupem, dost často totiž právě tudy do trupu zatéká a po dokončení paluby se sem již těžko dostanete.
Pokračování příště...
Předcházející díly
Stavíme lodní makety - 1. díl
Stavíme lodní makety - 2. díl
Ivan Grňa
Můžete se registrovat!
Ukažte obrázky svých modelů!
Jak napsat článek?
Napište nám
