Na MH 07 jsem se dostavil v předvečer zahájení a hned mě upoutala „významná“ inovace: MH a Veletrh hraček si
vyměnily haly. Po nějaké době, strávené hledáním bazénu, jsem našel dva chlápky od jisté velké firmy se
zahradnickou technikou, budující monstrum, tedy bazén. Pro lodní účely naprosto nevhodný, s vysokými
boky, takže děti nic neuvidí, obtížná manipulace s loděmi, a fůrou zbytečné vody do výšky místo do šířky. Jásaly
jen ponorky. Pánové z Merrimacku asi dobře věděli, proč se na to letos vykašlali. Jediný konstruktivní
návrh, snížit bazén fričkou, zůstal bez odezvy, škoda, mohla být zábava. Později se objevily lavice, na které si děti mohly
stoupnout.
Se smíšenými pocity jsem zase odjel. Druhý den jsem se přece jen vrátil a vyslechl historku, kterou jsem OSOBNĚ
NEVIDĚL. Nehlídaný bazén prý při napouštění přetekl a voda dotekla až tam, kde byly provizorně uložené lodě.
Protože mám modely v kartónových bednách, asi jsem měl štěstí, že jsem je tam večer nenechal.
V čele bazénu, na stolech postavených do tvaru U, byly vyloženy lodě. S ubíhajícími dny
a přibývajícími modeláři, vystavovateli, se tento prostor pomalu měnil v zoufalý a beznadějný
chaos, ve kterém nebylo doslova „kam šlápnout“. Vybavení se válelo na hromadách pod stoly.
O lodích nahňácaných na sebe ani nemluvě. Hřebíkem do rakve byly ventilátory pro plachetnice, které ale jezdily pěkně.
Předposlední den, myslím, přibyl ještě projektor s plátnem s ukázkami tug towingu.
Na hladině byly k vidění zmíněné plachetnice, remorkéry, Scheweningeny, Artuři, kolesový parník pana Chaloupky, nyní vybavený MP3
a hrající dobový dixieland, několik parních strojů, válečné lodě, ponorka. Ukázky tug towingu byly letos
dosti
slabé.
O trochu
adrenalinu se občas postaral osvětlený
Easy copter, startující
a přistávající na heliportu, přilepeném na vleku pro tug towing. Při jednom z prvních letů u stropu
narazil do drátu, který splýval s pozadím, a následoval pád na zem.
Zřícení vrtulníku
do
vody by bylo jistě
atraktivní, ale ne pro mě. Po výměně zničených dílů zůstal letuschopný, díky p.
Karpatskému,
M&J team lodních modelářů z Nové Vsi,
za opravu rozlámaného nosníku. A možná ještě trochu větší adrenalin (pro ty, co ho chytali na druhé straně bazénu)
obstarával benzinový
Azimut Atlantic Challenger, s dvěma jety.
Pan Karpatský pořádal tradiční soutěž pro děti ve třídě
„mini EX“ s loděmi
Vydra a opět s úspěchem. K účasti vyzval též dospělé, nepřihlásil se zbaběle nikdo. Takže
nakonec byli víceméně dobrovolně přihlášeni přítomní členové
Klubu NAMOLO!.
Vedle bazénu vpravo, byl koberec s dráhou pro
auta 1:10, jezdící ale
„driftem“, díky
extra pneumatikám, které si ti hoši sami vyvinuli. Auta mají i osvětlení. Je to slibná nová kategorie. Na těchto
stránkách je i video z jízdy. Vlevo prostor pro
nádherná letadla z kategorie
obrů a letová plocha o polovinu menší než vloni. Pilotům to ale
zjevně nevadilo. Proti bazénu měli prostor kamiony a stavební stroje, klubu
RC truck Hradec Králové. Jejich expozice je každým rokem větší a dokonalejší. Letos měli dokonce
přemostěný
vodní tok s opravdovou vodou, nechyběla ani mýtná brána, bohužel bez diesel agregátu.
A v přední hale klasika - stánky firem.
Provoz vysílačů byl bez potíží, o žádném rušení nevím.
Opět a stále problémy s parkováním v areálu, maximální neochota k poskytnutí parkovacího lístku pro vjezd,
poslední den, při odvozu modelů jsem se dostal do celkem nepříjemného konfliktu s dozorci. Proto s MH
definitivně končím, možná by prospělo, kdyby to pořádal někdo jiný a někde jinde. Jen na okraj,
zúčastnil jsem se Nábřeží paromilů v Hradci Králové, kde zúčastnění obdrželi upomínkové předměty, karton
piva se sklenicí a proplacení cestovného! Takže zacházení více než slušné a organizátor přišel každému vystavovateli
osobně poděkovat, byl jsem z toho docela v šoku. A zde by nás ještě chtěli ždímat na parkovném,
vyděrači, ač jim věnujeme zdarma svůj volný čas.
Menší resumé: počet návštěvníků byl letos 45100 × průměrná cena vstupenky cca 125Kč, =
5637500Kč. Za parkoviště, 15000 aut × 100Kč = 1500000Kč. (Počet parkovacích míst před výstavištěm je 3800
× 4 dny = asi těch 15000 aut), celkem tržba mohla být teoreticky, jen od návštěvníků, přibližně
7 milionů Kč. Prakticky to bylo méně, protože ve čtvrtek a v neděli byla účast slabá. A to ještě
nepočítám tržbu za pronájem výstavních stánků v halách a stánků s občerstvením. Ovšem to je jim stále málo,
a proto se potřebovali zahojit na mně. Přitom jsem chtěl jen jedinou zanedbatelnou maličkost - moci si v klidu
zaparkovat – a výsledek? Nakopnuté dveře auta.
Navrhuji: pojeďme příští rok do Hradce na paromily. Vůbec nevadí, že jezdíme
na elektřinu.
Co mě zaujalo: Krásná
Margaretha, s velkým sudem na zádi, ale bez pípy,
Artur s námořníky ve špinavých montérkách, mini lodě Petra Hájka, papírové město, motory
Gigatex, automobily Jaguár a RR, vrtulník
poháněný turbinou, pěkné kovové modely aut, karoserie pro RC auta vybočující ze stereotypu,
plachetnice ETNZ, přístrojové panely do letadel,
hlavolam Big Pelikán, dle popisu ho skládají 3 pracovníci firmy 3 dny, a to ještě vědí
„jak se to dělá“,
playstation 3, s připojenou
kamerou, která snímá kódy na kartách položených na hrací plochu, po načtení postava z karty ožije
na připojené televizi, kde provede určitou akci nebo souboj, vizuálně nádherné. Byl jsem u toho 40 minut, dobrý dárek
za asi 15 tisíc, ovšem bez televize, expozice ČVUT Praha – létající laboratoř, na kostru je možno nasadit různé
trupy a křídla a provádět měření, řídí to RC a autopilot, na stánku měli také originál historický
Stirlingův tepelný motor, už jen samotný
princip je fascinující, Stirling běžící
na teplo ruky, Stirling luxusní, a
osvětlené rotory
pro vrtulníky, osazené LED diodami s procesorem, pomocí kterého je možné zadat text, nebo obrazce, zobrazující se
v rotujících listech díky stroboskopickému efektu.
S pozdravem J. N.