Pár rad stavitelům parních lodí

Autor: Tomáš Kočí <tomashanakocovi@tiscali.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 08. 10. 2017 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Protože se objevují stále noví a noví entuziasti, pouštějící se do v Čechách málo rozšířeného stavitelství parníků, rozhodl jsem se sepsat pár zkušeností, nashromážděných v průběhu mnoha let, abych jim usnadnil první kroky.


  1. Jednoduchá, ale dostatečně velká loď: To usnadní instalaci. Uvědomte si, že loď vyžaduje poměrně malý výkon stroje a přesto pluje.
  2. Technologicky jednoduchý stroj: Čím menší stroj, tím vyšší nároky na přesnost. Proto je vhodné využívat vhodné polotovary. Tažené Ms trubky z OBI jsou vynikající na válce. Jsou hladké (soustružením nedosažitelné) a díky tažení příjemně tvrdé. Volba materiálu pístů vyplývá z toho, aby byly poněkud měkčí (měkčí mosaz, dural). Písty se dobře zaběhnou, neopotřebovávají válce a popř. je snadné je vyměnit za nové. Používejte valivá ložiska.
  3. Konstrukce stroje: Největší záludností bývá klika. Nepíši záměrně klikový hřídel, neboť začátečníkům doporučuji se mu vyhnout. Nejen že je problematická výroba, ale vynucuje si dělené hlavy ojnic, což je při malých rozměrech náročné. Viz výše. Je proto dobré zvolit uspořádání do hvězdy, jako u leteckých motorů, kde vystačíme s čelní klikou a uzavřenými oky ojnic. Také lze spojit několik čelních klik ozubenými převody, např. uspořádání W, X, H apod. Tímto řešením umožníme použití mnoha válců, nejméně však 4, bez přehnané složitosti. Snad nejjednodušší je tedy uspořádání dvou protilehlých vidlicových dvouválců (90 stupňů) na jednom hřídeli, s vyvedením výkonu ozubenými koly mezi válci. Současně doporučuji jednočinné provedení válců. Zapomněl jsem asi podotknout, že začátečníci by měli použít výhradně osvědčené oscilační provedení. Tím se vyhneme značným a častým problémům se souosostí válců, vík a pístních tyčí a technologicky náročným šoupátkům. Zde už musíte pracovat s tolerancí v řádu tisícin. Při tomto uspořádání je výhodou i to, že se stroj odvodní při spouštění sám a spontánně. Šoupátka probereme jindy. Ovládání parního stroje je nezbytné, jezdíme-li soutěže anebo jen pro radost. U oscilačního stroje je to velmi snadné, prohazováním vstupu a výfuku páry. Konstrukcí je několik, dobře známých.
  4. Kotlík: Pro začátek zvolte jednoduchou konstrukci. Válcový tvar, tělo z trubky, dna ze silnějšího plechu, vyztužená průchozí středovou tyčí. Nejlepší materiál je měď. Pájet stříbrem není jednoduché, ale dá se to zvládnout doma s použitím PB hořáku 3 až 7 kW MEVA (jsou k dostání). Kotel bez přehřívače dává sytou páru, maže písty - jednoduché. Zde doporučuji trochu studia a konzultace.
  5. Hořák: Lihový kahan není špatný. Nebo PB adaptovaný z turistického vařiče.

Na MoNaKu zodpovím rád vaše dotazy.

Tomáš Kočí Na začátek článku