Parníkář radí začátečníkům: III. Jednoduchý oscilační parní strojek

Autor: Jiří Voráček <napadpara@seznam.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 08. 02. 2013 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Pořád čtu, jak chtějí čtenáři návod a nějaký plánek na jednoduchý strojek, ale na to je potřeba umět kreslit - a to já neumím... Navíc, svoje strojky vyrábím opravdu zpaměti, není to nic těžkého, jen se musí vědět, jak na to. Důležitější je spíš pracovat přesně a výsledky se dostaví samy.


Pokud si čtenáři MoNaKa koupí únorové číslo RC revue, tak tam popisuju výrobu oscilačních strojků - takže to může být docela dobrý návod s obrázky, jak na to.

Kniha

Zájemci o více rad si mohou pořídit knihu: Parní lodě I.

Zkusím to tady taky trochu popsat, ale bylo by dobré mít alespoň mojí tenoučkou knížečku, kde je jasně napsáno a jednoduše nakresleno od kamaráda Honzy co a jak (když ne přímo rozměry, tak alespoň, co se musí...).

Nejjednodušší je oscilační strojek
Oscilační válec má osu otáčení a záleží na každém, jak se s tím popere. Výklonem strojku na obě strany se otevírají přepouštěcí otvůrky na těle strojku a třecí plošky na válci slouží jako uzavírací šoupátko. V knížečce používám mosaznou trubičku, ke které připájím třecí plochu s kuželovým šroubkem jako osou otáčení - to je jedna varianta.

Obrázek v článku Mně se v poslední době osvědčilo koupit si tenkostěnné Ms trubičky (v Lipsku jsem si koupil hned tři rozměry). Uříznout a stočit trubičku umí každý. Předpoklad je mít soustruh. Tuhle trubičku zalepím do duralového hranolku, protože není příliš vhodné jí do hranolku lisovat. Samozřejmě neměla by být příliš volná, prostě by tam měla jít zasunout, a potom vezmu vteřinové lepidlo a je vyhráno.

Tímto aktem se vyhnu komplikacím s osou otáčení, prostě před zalepením do duralového hranolku ho uprostřed provrtám skrz a do dírek vyříznu závit z obou stran. Do závitů se našroubuje (a taky zalepí) s citem šroubek s hladkým tělem, který bude vést válec v těle stroje při kmitání. Samozřejmě šroubek lehce drží mosaznou trubičku uvnitř duralového hranolku a spolu s vteřinovým lepidlem drží věc pohromadě.

Hladkostěnné trubičky z Lipska není třeba dále obrábět, stačí vyrobit píst a pístní tyč a na konec pístní tyče dát ojniční ložisko. Píst by měl mít mazací drážku (asi 1 mm  uprostřed pístu) a být podle potřeby dlouhý tak, aby při obou úvratích nebrnkal o průchodku pístní tyče dole i nahoře, nebo, pokud děláme strojek jen s jednou průchodkou, o ucpávku válce - díky duralovému hranolku je k čemu v rozích přichytit.

Tuhle práci jsem i já, elektrikář, zvládnul docela dobře pomocí soustruhu a jemného smirku a nakonec brusné pasty.

Pokračujeme na válci - k duralovému hranolku přišroubuju teflonový plocháček, který se tře po tělíčku stroje. Tento způsob je velmi jednoduchý a docela pomáhá snížit tření mezi oscilujícími součástkami.

Potom vyvrtám vstupy páry do strojku skrz teflon, dural a Ms váleček. Začistím, samozřejmě.

Kompletní válec k tělu stroje drží přítlak. Přítlak lze vyrobit několika způsoby, ale já jsem si vypracoval způsob přítlaku, který drží na boku strojku, na obě strany jdou distanční tyčky a na nich je krom přítlaku i vedení pro protiosičku kývání. Je to jednoduché a funkční.

Když odšroubuju teflonové destičky, kterými jsem předtím označil vrchol nahoře i dole, a středově je otáčím kolem čepu otáčení válce, mohu označit, kam se vyklánějí v krajních polohách, daným krokem kliky a tam vyvrtat tělo strojku na přepouštěcí otvůrky na páru. Nemusím si nic kreslit, prostě ostrou jehlou si přes dírky v teflonu označím Ms plocháček a tam vrtám vstup páry.

Obrázek v článku Pak už zbývá vyvrtat parní kanálky, zaslepit to, co je třeba, a strojek jemným smirkem zabíhat rukou. Když mám pocit, že je to to pravé, vše umyji, sesadím a začnu zabíhat. Nejprve stlačeným vzduchem za současného mazání a nakonec na páru - není na tuto činnost třeba žádný výkres, jen trochu šikovnosti a představivosti.

Oscilační vs. šoupátkový strojek
I když se říká, že oscilační strojek je něco jako dvoutakt, tak na soutěžích je častěji. Je jednoduché ho reverzovat, na rozdíl od dokonalejšího, ale složitějšího strojku šoupátkového. Na mé soutěžní lodi Petropavlovsk je obří strojek oscilační 2x18/30 mm, který při tlaku kolem 0,6 atm točí s velkým šroubem lodi docela pěkně a i manželčina lodička Bledule jezdí na strojek 2x11/22 mm docela dobře.

Závěr
Je možné, že některá loď budoucí bude na šoupátkový strojek, který soudci hodnotí více body za stavbu, ale teď zrovna jezdíme s tímhle. Jen pro pořádek - manželčina loď Rostislav jezdila několik let velmi dobře na šoupátkový strojek s jedním excentrem, který reverzoval velice dobře pouštěním páry do dutých šoupátek, a moje starší loď Sandra také... Ale už máme jiné lodě, to je prostě vývoj.

No a to je vše - už mně nic nenapadá co o problému napsat.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Foto: Jiří Voráček © 2013

Pro MoNaKo Jiří Voráček Na začátek článku