NOUX - stavba plachetnice třídy IOM (1. díl)

Autor: Milan Sedláček <msedlacek@nbox.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 14. 12. 2012 na www.mo-na-ko.net


Úvodní obrázek článku Protože si rád hraji a nějak mně došel dech při výrobě lodí pro Tug Towing, tak mě zaujaly plachetnice. Nejdřív to byly Footyny (Opalek a Moonshadow) a pak RG 65 (upravená zmenšenina NOUX), i když jsem od začátku pošilhával po třídě IOM.


Hledání podkladů a nutný teoretický úvod
Podklady (hlavně žebrorysy) a mnohé jiné pro stavbu jsem našel na stránkách jejího autora Anderse Wallina:
http://www.anderswallin.net

Ostatní části lodi jsou mixem toho, co jsem odkoukal na webu, a dalším kriteriem byla možnost výroby doma. Když jsem zjistil, že tato třída spadá pod ISAF - mezinárodní jachtařskou federaci - tak jsem objevil také mj. stavební předpisy pro IOM a to v rozsahu více než 25 stran textu A4. Už jen tím se prolouskat byla docela zábava.

Vzhledem k tomu, že stejně jako značná část populace, jsem ve své podstatě lenoch, tak se mi nějak nechtělo do výroby kopyta pro formu trupu klasickou cestou plaňkováním. Pokusil jsem se ukecat Honzu Stonavského, jestli by kýžený produkt nevysochal z MDF na CNC frézce, a uspěl jsem. Tedy nejen s frézováním. I když sem tam něco vylaminuji, tak rady BolkaHonzy byly k nezaplacení. Sám se někdy divím, že měli „svatou“ trpělivost zodpovídat mé dotazy ohledně postupů výroby kopyta, výběru materiálů a vlastní laminace; převážně u toho stihli pracovat na výrobě kompozitových brusů a tak jsem mohl na vlastní oči vidět pod pokličku majštrštyků laminování - tímto jim patří velký dík.

Nejdřív trocha kreslení a teorie (pár set hodin - co to je). Takže bylo třeba dostat původní výkresy do Acadu. To se po určitém úsilí zdařilo a pak začal trošku těžší oříšek - vytvořit 3D výkres trupu. Naštěstí lze stáhnout zkušební verzi RHINA, kde lze udělat 25 uložení a tak se po „chvíli“ tápání v novém programu podařilo vytvořit patřičné. Co se týká RHINA, tak s jeho pomocí je snadné znát výtlak (pro IOM je to min. 4000 g) při zvoleném ponoru a co je důležitější RHINO určí centrum vztlakové síly trupu (CB). Od jeho pozice se odvíjí poloha zátěže (CG), má být ve svislé ose pod CB. Protože jsem od původní Noux Anderse Wallina udělal jiný kýl a mírně změnil jeho polohu (tím jsem změnil CLR), bylo třeba udělat ještě pár výpočtů. V Cadu se dá snadno určit centrum laterálního odporu (CLR), což jest těžiště průmětu ponořené plochy trupu, kýlu, zátěže a kormidla. Poté je třeba určit těžiště oplachtění (CE), které musí být ve správné poloze k CLR. To nám vlastně určí pozici stěžně. Dostupné informace uvádí, že CE oplachtění má být (pro lodní modely) 8 - 10 % délky vodorysky před CLR. To je však docela dost velké rozpětí a podařilo se mně však najít graf, který tuto hodnotu upřesňuje z poměru délky a max. šířky trupu na vodorysce. Kupodivu podle grafu by měla být střední hodnota vzdálenosti CLR/CE oplachtění 8,95 % délky vodorysky.

Pokud by se někdo chtěl pustit ještě dále, je možné spočítat plochu kýlu:
http://onemetre.net/Design/FinArea/FinArea.htm
a také si přečíst něco o jeho pozici:
http://onemetre.net/Design/FinPosition/FinPosn.htm

Mj. tyto stránky Lestera Gilberta osobně považuji za jedny z nejlepších, které se zabývají IOM nebo Marblehead. Odtud jsem čerpal převážnou většinu odpovědí na otázky, které jsem nedokázal vyřešit. A bylo jich hóódně.

Kopyto trupu
Obrázek v článku Výsledné kopyto z CNC frézky se mně líbilo.

Nahrubo ofrézovaný trup stačilo snaživě pohladit brusnými papíry a napustit pryskyřicí. Aby se pryskyřice dostala do hloubky, tak je třeba ji zahřát. Běžně se používá fén, ale ten manželka odmítla zapůjčit, tak jsem nahříval kopyto horkovzdušnou pistolí z uctivé vzdálenosti. Po vybroušení přišlo na řadu tmelení. Od Honzy jsem se dozvěděl, že pro nejlepší výsledek, je třeba dvousložkový akrylový tmel. Vzhledem k tomu, že jsem ho nechtěl otravovat i se stříkáním kopyta, tak jsem se vypravil do specializované prodejny s autolaky a podobnými hračkami. Tam byl zakoupen dvousložkový tmel BODY (bílý) jako podkladní a po dotazu, zda je možné také tmel namíchat, jsem vyfasoval tmel suprprofi (2 ks). Protože jsem se už sem tam vypekl s kombinacemi různých vrstev barvy od rozdílných výrobců, vznesl jsem dotaz, zda je možné oba tmely kombinovat, ten super měl přijít jako finální vrstva, odpověď zněla ano. Po řádném zabalení lakovny (kuchyně, neb už dlouhá léta modelařím v bytě jen díky svatozáři mé drahé polovičky, která kdysi pronesla, že je lepší mít doma spokojeného modeláře, než nasraného chlapa v hospodě) do folií jsem nanesl první vrstvu bílého (BODY) tmelu. Sice hanebně cákal (jak jsem později zjistil, tak to cákání je jen u některých trysek - asi se ne všechny podaří), ale druhý den byl tmel vytvrzený a následně přebroušený. Došla řada na super tmel - vytvořil nádherný povrch pěkně slitý a při práci vůbec necákal. Druhý den jsem se natěšeně chtěl pustit do broušení a ke svému překvapení zjistil, že se onen supr nějak nevytvrdil. Já vůl, že jsem si tvrzení dotyčného profíka neověřil. No nic zkusím počkat do druhého dne. Výsledek byl bohužel stejný na omak nelepivá, no ve svém jádru gumová hmota. Další den jsme se nějak neshodli v profi prodejně, co bylo příčinou neúspěchu a tak jsem odkráčel zakoupit jinam bílý BODY, jež kupodivu funguje.

Následně jsem dělal pokusy s kombinacemi tmelů na dřevě a laminátu: Bílý fungoval vždy, šedý na bílém nefungoval, šedý sám někdy fungoval. Domnívám se, že onen šedý se nesnesl se zbytky tužidla, jež se vylučují z pryskyřice, a nemá rád silnější vrstvu.

No co naplat, to svinstvo musí jít z kopyta dolů. Snadno se to řekne, jen o něco hůř udělá.

Po usilovném broušení šmirglem (zrnitost 60) jsem ušmrdlal čtvereček 2,5 x 2,5 cm a kus šmirglu zahodil zalepený tou šedou pahmotou. Známý říkal: „Co nejde silou, jde ještě větší silou“ - mám přece vibrační brusku - no tu jsem po chvíli také odložil. Tak už jedině opálit horkovzduškou. Ta pahmota je neuvěřitelná, teprve poté, co jsem nastavil pistoli na nejvyšší výkon a její ústí držel asi 2 cm od nenáviděné plochy, se na vrstvě začaly tvořit puchýře.

Takže asi po dvou hodinách jsem nahrubo oškrábal špachtlí trup a pak začalo nové kolečko broušení, laminování a tmelení (bílým BODY!) a k úplné spokojenosti. No vlastně jsem si mohl 14 dnů hrát, jak jsem výše uvedl, ale tentokrát bylo mé hraní okořeněno mnoha nepublikovatelnými výrazy a utvrzením se o skutečnosti, že vlastní zkušenosti jsou neocenitelné.

Pokračování příště...

Obrázková galerie
Obrázková galerie - výběr k článku

Foto: Milan Sedláček © 2012

Obrázková galerie
Obrázková galerie - celá

Foto: Milan Sedláček © 2012

Milan Sedláček Na začátek článku