Zamykání lánského mola 2010

Autor: Jiří Voráček <napadpara@seznam.cz>
Téma: Reportáže 2010, Vydáno dne: 15. 11. 2010 na www.mo-na-ko.net


V neděli 7. listopadu 2010 v deset hodin se sešlo „tvrdé jádro“ kladenských, lánských a spřízněných lodních modelářů u rybníka „Židovský“ k poslednímu aktu, běžnému v civilizované společnosti - rozloučení s vodou, která nám umožňovala prohánět ty svoje modelářské kreace po lesklé hladině.


Naštěstí pršelo a to docela hustě, ani jedenáctá nerozhodla, a tak jsme to nijak nezdržovali - každý kdo přišel a přivezl loď, dal ten svůj poklad na vodu a rituálně si zajezdil - to platí o všech, nejen o mně, i když musím předeslat, že to zase bylo „čoro-moro“.


Bohumil Žák nadšeně pozoruje to moje dílo. Všimněte si kapek ve vodě. Začíná pořádně pršet. Přijímač a trochu servo jsou pod igelitkou - nic lepšího jsem nesehnal.

Malá vzpomínka na mou účast v Tug Towingu
Přijel i nový kamarád Ota Křen z Ústí se svojí parní lodičkou, přijel i návštěvník Roman Tyll s tažným člunem a předvedl, co se dá s krátkou širokou lodí předvést za pohybové variace. Oči přecházely a musím vyjádřit obdiv k těm milým pošetilcům, co tahají a strkají svoje vany o váze 20 až 40 kg po hladině... Já jsem to s nimi zkusil jen jednou, ale stačilo mi to - napsal jsem o tom i článek do RCR, ale nevyšel. Škoda, mohlo to varovat pár nových adeptů.


S remorkérem dělal Roman Tyll doslova divy. Trochu prší, ale jinak je asi legrace.

Na jaře jsem proháněl loď s pracovním názvem „Kláda 1“ na  Vyžlovce. Tam jsem poprvé využil jeden ze dvou obřích trupů k instalaci expansního stroje, ale tam jsem se neodhodlal instalovat servo na přesunování kulis, kdežto tady jsem asi ve 3/4 na 10 dokončil instalaci táhel od serva k pákovému převodu a neměl čas to vyzkoušet, protože bylo pozdě a vezl jsem manželku na nákup, a pak už na Lány. Ach jo, co se dalo dělat, nikdy nestíhám a v penzi už vůbec ne. Bylo třeba v týdnu zazimovat chalupu a to je práce na dva dni, přivezli uhlí, přijel pan truhlář na instalaci zábradlí k verandě a opravoval jsem odpad z vany. Prostě jsme přijeli v sobotu odpoledne a já byl rád, že jsem složil stroj do lodě „Kláda 2“.


Ještě pohled na zmoklého kapitána od lodě Kirishimy - tady nebyl žádný problém. Na levoboku funí výfuk ze stroje, na provoboku výfuk z kondenzátoru, příďová vlna je na modelářský orgasmus.

Kláda 2 v akci
Bohužel byl krátký hřídel šroubu a nový šroub o průměru 130 mm brnkal o trup jedním listem, ale nešlo to spravit, a tak jsem podkládal podložkami 5 mm dokud to šlo, až to jen slabě dřelo, takže jsem rozumně slevil a vyrazil i s takovouhle mizérií. No, abych to nezdržoval. Kotel se za 8 minut nahřál, popadl jsem ten svůj výrobek a šup s ním do vody... Chybička, měl jsem protočit šroub a vytlačit kondenzovanou vodu z válců na suchu, ale nejlepší myšlenky mně napadají vždy až po bitvě. Ale to asi každého.


Moje stará šedivá hlava, dole je to plavidlo, manometr ukazuje zatím polovinu rozsahu - ještě to jde. Pohled do zmoklé lodě o něco později, kdy už manometr ukazuje 1,5 Atm - pořád to jde.

Pohled na manometr řekl jasně: „Je zle! Dělej něco!“ Ale jak? Zvedl jsem tedy trup za zadek a zkoušel otáčet, ale stroj se choval jako letecký motor - dlouho nic, strašný odpor, a najednou švih… Přišla rána přes prsty, zmrzlé z vody o teplotě asi 4 °C, a to docela dlouho. Řekl bych tak dvě minuty, a to vše za vydatného deště. Já bych do toho kop... A manometr lezl přes maximální údaj 1,5 Atm a já to pořád nemohl nahodit, až najednou byla ručička z druhé strany dorazu a už to bylo.

Pojišťovací ventily (nastavené od oka) naráz spustily a loď se zahalila do oblaku páry. Bohužel první okamžik nikdo nezachytil fotograficky. Škoda - byla to prostě koule páry, do které nebylo vidět, a tam někde byla moje loď se stávkujícím strojem. Pustil jsem vše, popadl vysílačku a zarepetoval kniplem dopředu-dozadu - kupodivu, loď vyrazila.


Erupce páry v chladném vzduchu - opravdu to nebouchlo. Jen foukají pojišťováky.

Hrozný rámus, jak obří šroub jedním listem asi o desetinku větším než druhé dva brnkal o trup, který samozřejmě vydával šílené zvuky jako rezonanční tělo basy nebo alespoň kytary, až jsem se styděl, ale nebyl čas.

Málo pohotových fotografů
Loď kupodivu plula docela rychle. Na obrázcích je vidět příďová vlna, kterou valí bachratý trup před sebou. Oblaka páry ve studeném vzduchu nechtěly skončit, pojišťováky pořád propouštěly, ale loď se dala dobře sledovat. Naštěstí vzniklo pár fotek, ale ta první mi chybí. Opravdu marně jsem se snažil „prohlédnout“ parní clonu a odhadnout, kam loď pluje, až vyrazila přídí dopředu, čili dobrým směrem. Škoda, ale jak se znám, ještě budou šance na podobnou událost, třeba napřesrok na Vyžlovce. (Neměl jsem totiž ani čas zjistit, jestli při kniplu „dopředu“ jede opravdu loď dopředu, ale naštěstí jela.)


Blízká vlna je od předchozího průjezdu, následuje otočka vlevo mimo foťák a opět do ohně „ježíšmarjá“, opravdu to jede. Kytovec „Kláda 2“ je smrtelně zasažen - prší jako o pouti.

Asi to není hezký pohled - hrubý trup, serva na kouscích překližky, ale, jak říkám, hezký ženský jsou pro chlapy bez fantazie, a to platí i o mých lodích. Já už totiž vidím, jak to bude krásný, až tomu dám palubu, nástavby, vlajku, pacholata a bůhvíco ještě.


Olovo je rázem na nádržce na kotevní vodu. Chytám to a zamačkávám fungující pojišťováky.

Nakonec jsem s lodí prásknul o molo, až zapraštělo, kusy olova na vyvážení bouchly o kotel, ale stačil jsem dlaní zamáčknout pojišťováky, a tak vzniklo i pár fotek lodi bez oblaku páry. Snad to je inspirující pro ctitele tohoto pohonného media.

Ještě jeden okruh a honem domů, než se něco semele. Plave to, nevybouchlo to, takže máme pět bodů. Zbývá zavřít plyn, nacpat to do auta a jít do klubovny na krátkou poradu, než nás všechny déšť rozpustí.


Aktéři setkání na společném foto a slavnostní akt zamykání.

Konec dobrý...
Porada skončena, rybník zamknut přilehlým dítětem (jiné jsme nesehnali - byla to holka). Vše je nafoceno, jsou rozdány pozvánky na modelářské akce v blízké budoucnosti… Vyrážím domů do tepla sušit, rozebírat a opravovat.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Foto: Ota Křen a Buhumil Žák © 2010

Ať žije sezona 2011!
Jiří Voráček
Na začátek článku