Jak neutopit loď

Autor: Ivan Grňa (Ivankap) <ivankap3@volny.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 15. 10. 2008 na www.mo-na-ko.net


Teď, kdy máme za sebou září a blíží se definitivní konec lodní sezony, nás po snad mírné zimě čeká již jen vlahé jaro a teplé léto. Pro letecké modeláře to znamená blankyt oblohy, autaře rozpálený asfalt nebo prach terénní tratě a pro lodní nadšence romantické vlnky nějaké té louže. Co ale pokud se něco při vyvrcholení našeho koníčka zvrtne? Letadlo si to namíří šturcku do země, auto udělá pár přemetů a loď s několika bublinkami mizí pod hladinou. Pilot pokud zrovna neskončil ve dvoumetrové kukuřici a zrovna tak řidič čtyřkolového přibližovala, vezmou přepravku na ovoce, posbírají zbytky a jdou řešit s přihlížejícími kamarády co dál. No ale co s tou tmavou a studenou hlubinou? Pokud ovšem nejezdíte ve vaně, bazénu vedle vámi obývané pastoušky či v polévkovém talíři. Abyste nemuseli shánět potápěče, nebo sami museli do té studené špíny vlézt, pokusím se dát pár rad a návodů, jak se této nepříjemné situaci vyhnout.


K napsání tohoto příspěvku mne vedla řada dotazů na různých internetových diskuzních fórech, většinou následujících a nikam nevedoucích diskuzích spolu s často doporučenými nejrůznějšími šílenostmi. Slabší povahy to většinou nevydrží a končí konstatováním „No, než toto, tak to raději do vody vůbec nedám“.

Protože jsem maketář a vyznavači rychlíků tuto problematiku mají perfektně zvládnutou, budu se věnovat maketám. Na minimalizaci nebezpečí potopení svého modelu je nutno myslet již od začátku stavby Nejraději při volbě předlohy a čtení plánu. V podstatě přichází v úvahu model s otevřeným nebo uzavřeným trupem. Mezi ty otevřené je bohužel nutno přiřadit celou řadu kitů, které jsou sice označené jako „plovoucí“, viz třeba Jamato a další od firmy Tamiya, které ale patrně výrobce na opravdovou vodu nikdy nepustil.

Začnu s těmi úplně otevřenými. Typickými představiteli jsou ještě pořád tolik oblíbené parní šalupy. Přítel Jirka Voráčků to řeší plovákem (patrně z kindr vajíčka) na který má namotán delší provázek. No nevím, snad by délka stačila. V praxi to ale patrně zatím nezkoušel, neb dává přednost odvážnému skoku a rychlé čubičce. Obdobné je to i u nejrůznějších polootevřených modelů motorových člunů. Tady mohu s klidným svědomím doporučit to co jsem viděl u mlaďochů v Polsku. Celá příď je vypěněná nějakou stavební pěnou. Do modelu sice nateče, záď se ocitne pod vodou, ale příď čouhá ven a svážeči, či majitel ji zachrání. Obdobně bych to viděl i u těch šalup. Spíš než ten plovák.

No a co s těmi teoreticky uzavřenými trupy Ji ž od začátku stavby se snažím, aby kolem otvoru do trupu šel nalepit pěkný, co možná nejvyšší rantlík - tedy zvýšený lem. A samozřejmě, aby nástavba co nejtěsněji dolehla na palubu a pokud je to možné i k tomuto lemu. Kapilárou sice voda vzlíná, ale vlna se tam nedostane. Samozřejmostí je dokonalé utěsnění trupu a paluby, Pokud opět dáte do přídě, nebo kde je místo, něco lehkého, nenasáklivého, jen dobře. Vyplatí se obdobně zajistit i nástavbu. Ta většinou jde ke dnu daleko ochotněji než trup Zde opět stačí kostka polystyrénu. Je možno použít třeba i PET láhev, ale ty nejsou právě neskladnější a i ta velikost může dělat problémy.

Opravdové lodě dávají přednost vodotěsným přepážkám. Proč ne, ale to pak nesmíte odlehčit žebra a používat na ně nejrůznější náhražkový materiál. Třeba v současné době tolik oblíbenou překližku z bedýnek od ovoce a jiné. Vodotěsnost znamená, že do toho prostoru voda opravdu nenateče.

Kity - to bývá větší oříšek. Na fotografii jasně vidíte proč. Pokud byste přilepili palubu, do trupu se nedostanete vůbec, nebo jen s velkými obtížemi a tak buď pracně řežete nové otvory, nebo jezdíte a trnete hrůzou. Ale i tady je snadné řešení. Číňané s tím přišli poté, co na MS v Halle kvůli utopené maketě přišli o titul mistra světa. Jejich USS Missuri nabrala ve vlnách tolik vody, že šla ke dnu. Příště již na to šli docela jednoduše. Pod otvor v palubě, nebo i do celého trupu se vlepí druhá falešná paluba. Ta vodotěsně uzavře celý trup a pracovní otvor se před jízdou překryje víkem a přelepí izolepou. Vypínač bývá umístěn někde na palubě pod nástavbou. Jedna drobná poznámka pro soutěživé. Je jen potřeba začít lepit s dostatečným předstihem než jdete na plato. Tam už potom máte jen dvě minuty na projetí první brankou.

Že existují další řešení vím, třeba vypěnit celý trup a vyřezat jen ty části kam přijde motor a aparatura. A řada jiných, ale uvedl jsem jen ta nejjednodušší a nejpoužívanější.

Teď ještě pár rad. Pokud jste u volné vody, dávejte pozor, kde jezdíte a nepouštějte se moc daleko. Hlavně na řece. Žabinec, pyl z topolů ale i listí dovedou spolehlivě zablokovat šrouby. Stejně tak utřepaný kontakt, prázdné zdroje, anténa zapomenutá v kufr a řada jiných drobností. Jsou nevýznamné jen do té doby, než vás potkají. Pokud je +30 oC a umíte plavat nebo máte svážecí zařízení, není co řešit. Pokud se ale na vodu vydáte v březnu, či v listopadu a loď nám mizí po proudu směrem k jezu, je to už podstatně horší. Sám jsem zažil ukroucenou spojku a dvouhodinové čekání, než mi větříček přefoukal model těch asi 300 metrů ke druhému břehu Kroměřížského Bagráku. Největší radost z toho samozřejmě měli rybáři. Stejně tak nepodceňujte volbu regulátoru. Není BEC jako BEC. Sice ušetříte jedny zdroje, ale domnívám se, že se slabými baterkami vždy spíše dojedu než s odstaveným motorem.

Zrovna tak je potřeba zvážit, jestli model zvládne momentální stav vodní hladiny. Tady to není o odvaze, ale o rozumu. Už několikrát jsem na soutěži prohlásil, že do těch vln nepojedu a nechal si napsat nulu.Vždyť o nic nejde a maketu jsem nestavěl x let, abych ji teď utopil.

Ale i vlny se dají zvládnout. Je jen potřeba přizpůsobit rychlost jízdy jejich typu a velikosti. Pokud jedete moc rychle a příď řeže vlny, ty vám jdou přes palubu a určitě i pod nástavbou do trupu. Pokud se naopak nepřiměřeně ploužíte, čeká vás to samé, ale ze zádi nebo ze strany. Loď by měla kopírovat pohyb hladiny a držet se pokud možno proti vlnám. Velmi nebezpečný je boční vítr v poryvech. Ten dokáže převrátit i zdánlivě stabilní model. Stačí i trochu větší náklon a voda se vesele hrne do trupu

Toho strašení už bylo ale dost a tak na závěr trochu optimismu. Pokud model postavíme zodpovědně, těžiště udržíme co nejníže, uděláme dostatečně funkční těsnící límec kolem manipulačních otvorů, nepodceníme ani vazelínu v pouzdru hnací hřídele a těsnost případného vodního chlazení na těch 600 , které s takovou oblibou dávají někteří do „Melodie, nebo Artura“ přeci musí jít do skluzu a vždy zvážíme jestli ty vlny a vítr přeci jen není nad naše schopnosti a stabilitu modelu, dopadne vše dobře. Zajezdíte si, vyhnete se nechtěnému adrenalinu a příště půjdete zase. No, a když ne? Tak si třeba zaplavete.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Těším se na setkání někde u vody.
Ivan Grňa Na začátek článku