Xenie, Vltava a Bečva

Autor: Tom Vilcsek <>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 05. 05. 2008 na www.mo-na-ko.net


Ve svých mladých letech jsem stavěl modely lodí. Tou poslední, jestli si dobře vzpomínám, byla motorová jachta XENIE. Po zhruba dvaceti letech jsem uklízel ve skříni a objevil svoje staré zapomenuté plány. Ani jednu z lodí jsem však nenašel a proto jsem se rozhodl zopakovat si XENII. Po pěti týdnech byla hotová (je to na ní vidět, žádná sláva). Je stavěná celá z balsy, kitovaná, broušená a stříkaná sprejovou barvou. Motorek 400 na 2 ploché baterie, bez RC.


Vzpomněl jsem si, že jako malý kluk jsem chtěl postavit kolesový parník VLTAVA, ale nikdy jsem se k tomu neodvážil. V té době jsem jeho stavbu považoval za velmi složitou a především jsem neměl vhodný materiál. Z dřevěné desky původně určené jako podklad dýhy pro stolaře to prostě nešlo, silně se kroutila a měla hodně suků, kvalitní překližku jsem neměl. Až teď jsem ji zhotovil podle starého plánu. Stavba je převážně z překližky 1,5mm, dno je balsa 10mm, všechny ostatní díly jsou ze dřeva nebo kovu. Náhon na kolesa jsou mosazné kulatiny (nebo spíš dráty) napojené na setrvačník z čínského autíčka. Motorek rovněž čínský z rozbité hračky, na jehož hřídel je silou natlačeno a nalepeno podvozkové kolo pro letadýlka, které doléhá přímo na setrvačník. Kolesa jsem vyrobil z překližky 1,5 a 0,5mm. Kluzná ložiska koles jsem uřezal z 2/1,8 mosazné trubičky. Kolesové hřídele se setrvačníkem jsem spojil silikonovou hadičkou a prozatím to drží. Rychlost otáčení koles je akorátní, setrvačník zajišťuje plynulý rozběh a doběh koles.

Zbarvení komínu, prstence komínu a hvězdy mám nesprávné. Když jsem ji stavěl, tak jsem nad tím nepřemýšlel, líbilo se mi to takto, teď vím, že je to úplně špatně, ale měnit to nebudu. Veliké problémy mi dělalo vyrobit zábradlí. Bylo to poprvé, kdy jsem pájel něco tak malého. Střešní zábradlí u kormidelny jsem neudělal, lépe vynechat, než pokazit celkový dojem nízkou kvalitou. Stavební koncepce trupu dělá loď velice nestabilní, je podle mého názoru prakticky nevyvažovatelná. Návod píše používat na klidné vodě bez větru a pokud se s ní chcete ještě někdy setkat, tak je dobré toto dodržet. Pokud by byl trup maketovější, určitě by se chovala na vodě lépe. Skutečné profily parníku není až tak obtížné sehnat (knihy od Ing. Miroslava Huberta).

Odnímatelná je pouze středí část střechy, k motorku se nedá vůbec dostat. Pokud nastane závada, budu muset odřezat přední část střechy a pak to celé předělat. Během stavby jsem si to uvědomil moc pozdě.

I když model nemá žádné RC vybavení ani žádnou případnou přípravu na RC, přesto jsem s ním spokojený, protože se mi líbí staré české parníky. Stavba trvala tři měsíce a já jsem si na jejím počátku myslel, že tímto končím. Jenomže to nebyla pravda.

Ještě než zaschla barva na VLTAVĚ jsem věděl, že by to chtělo konečně nějakou maketu. Nabídka plánků dostupná nám obyčejným nezkušencům mi připadá být velice malá. Nejzajímavější a nejdostupnější pro mne, nového začátečníka, byla BEČVA. Stavbu jsem začal tím, že jsem si pořádně prohlédnul nákres a zhodnotil svoje schopnosti. Jako první jsem zhotovil modrá světla na střeše kormidelny a světlomet a potom teprve začal se skutečnou stavbou. Trup je celodřevěný, plaňkovaný. Na žebra jsem použil 3mm lipovou překližku a nebylo to rozumné. Chce to 5mm a prostě v tomto nešetřit. Překližka se snažila různě ohýbat a kroutit, při přibíjení špendlíků rozštěpovat. l jsem poskládal z lišt 10x2mm a vlepil na žebra. Je dostatečně pevný, opravdu není potřeba vyřezávat ho složitě z překližky. Stavěl jsem dnem nahoru na rovné desce klasickou metodou. Při lepení planěk jsem nadělal spoustu chyb a nerovností, dokonce na některých místech jsem musel nalepit druhou vrstvu, aby to aspoň nějak vypadalo (moje první plaňkování, a určitě ne poslední). Trup je kitovaný, není laminovaný (nemám s laminátem žádné zkušenosti). Na kitování používám obyčejný tmel na dřevo, potom brousím, dále několikrát natírám barvou huštěnou dětským zásypem. Musím ale přiznat, že laminovaný trup by vypadal podstatně lépe a byl daleko odolnější, s názorem, že není třeba laminovat nesouhlasím.

Nástavba je z překližky 1,5mm. Imitace protiskluzového vroubkování v palubě vznikla nalepením skelné tkaniny (přesně podle návodu). Drobné díly jsou převážně z překližky a různých kovových maličkostí zakoupených v železářství. Nejsem příznivec plastů, myslím si, že už jich je kolem nás dost. Kormidelna je překližka a na ní pásky tenké překližky tl. 0,5mm, namořeno, nalakováno. Kormidelna má odnímatelnou střechu. Světla jsou na minivrtačce stočené LED diody. Barvy jsou běžné venkovní. Světlomet převážně složený z pouzdra na LED diody. Sklíčko světlometu je odlévané lepidlo Herkules do plastového kroužku a má zajímavý čočkovitý tvar. Světla nejsou funkční. Naviják jsem zhotovil převážně z vyřazeného krokového motorku na doplnění toneru v kopírovacím stroji a je nefunkční. Podle plánu jsou v podpalubí tři kulatá okna, na dostopných fotografiích jsou okna čtyři, já tam dal tři a co je správně, nevím. Vlajky vyrábím z běžného kancelářského papíru, který předem barvím obyčejnou vrchní barvou a až potom stříhám na požadovaný tvar. Nálepky jsou zkopírované a vystřihnuté části z plánu, některé obtažené fixem. Potom je natřu průhledným lakem. Moje grafické schonosti u počítače mi více nedovolují.

Pouzdra všech hřídelí (i kormidla) jsou spájené mosazné trubičky, tubus 5/6mm, kluzná ložiska1,8/2mm. Hřídele jsou 1,8mm drátové výplety na kola a na nich našroubované dvě vrtule Graupner 30mm. Prozatím to funguje dobře. Náhon obstarávají dva motory 400 napřímo, nabíjecí baterie je bůhvíco a bůhvíodkud na 4,8V. Použitím nesprávné baterie je pohyb na vodě celkem realistický. Správné by bylo spojení hřídelí převodovkou do pomala (samozřejmě tak, aby se hřídele točily proti sobě) a použití vyššího napětí, ale na naše občasné projetí s dětmi to stačí. Vyrobil jsem jednoduchý tranzistorový regulátor buzený do báze přes 10k Ohmů potenciometr. Nejenom že se tranzistor přehříval, ale byly i problémy s rozběhěm. Motory je totiž nutné zapojit paralelně, jinak se vždy jeden z nich po krátké době zastaví (je to ten, který má větší třecí zatížení na hřídeli). Při paralelním zapojení se snižuje jejich elektrický odpor a tím zvyšují proudové nároky na baterii a regulátor. Tímto se stal můj primitivní regulátor nepoužitelným, i když na jeden motor funguje naprosto bezvadně. Proto jsem na servo přepojil obyčejný rozpínač a trápení s regulací jsem vzdal. Na ovládání používám 2-kanálovou AM soupravu, která bohatě stačí. Je zajímavé, že její cena je přibližně stejná jako jednokanálový MARS bez serva z mých dětských let, akorát její kvalita a dnešní platy jsou úplně jinde.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

T. Vilcsek Na začátek článku