Zeearend – 1. část

Autor: Lukáš Jančar <Lucky13@email.cz>
Téma: Lodě, Vydáno dne: 24. 04. 2008 na www.mo-na-ko.net


Jedná se o loď holandské celní služby. Plán a článek o ní vyšel v časopise Lodní modelář. V té době jsem se právě díval po nějaké nové lodi pro stavbu a Zeearend se mi zalíbil na první pohled - moderní rysy, elegantní vzhled. Bylo tedy rozhodnuto. Ještě jsem sehnal nějaké fotky a články na internetu a začal promýšlet postup stavby, materiál... Jakmile počáteční posedlost opadla, zjistil jsem, že jsem si nevybral lehké sousto - právě ony moderní křivky a geometrické patvary se později ukázaly velmi obtížnými, neboť třeba na nástavbách prakticky není jediný pravý úhel, jen samé lomení a atypické úhly. To mě ale neodradilo, budu se s tím muset poprat - je to daň za krásu .


Od začátku jsem se chtěl pokusit postavit maketu, nebo alespoň loď co nejvěrnější originálu. V generálním plánu sice detailů moc není, ale měl jsem k dispozici docela dost fotek a říkal jsem si, že to snad půjde. Zatím to jde . Ještě zbývalo stanovit měřítko. Chtěl jsem něco trochu většího, ale zase ať se loďka vleze do auta a nezabere celý kufr. Nakonec mi přišlo nejlepší měřítko 1:50. Délka se tím dostane na sympatických 90 cm, ale přitom se ještě dá vozit na zadním platě od kufru. Pak přišla na řadu výroba podkladů. Nakopíroval a zvětšil jsem si plány, rozvrhl rozmístění motorů, zdroje a elektroniky. Poté jsem si vytiskl a vystřihl šablony žeber a na podzim mohla začít stavba...

Kostra Celá kostra byla kompletována na laťovce ze dveří staré skříně. Žebra jsou vyřezána z překližky 5mm, stejně tak kýlový vazník. Jelikož se paluba směrem k přídi zvedá, mají žebra navíc přídavek, pomocí něhož jsou taky přichycena k montážní desce. Původně jsem zamýšlel udělat rozmístění žeber hustší, ale je to zbytečné - proto ty neobsazené zářezy v kýlovém vazníku, zejména u přídě. K montážní desce jsem je přichycoval pomocí hřebíčků.

Jakmile jsem vše vyřezal, vyvrtal otvory pro hřídele a motory, tak jsem kostru zkusmo sestavil. Vše pasovalo, takže jsem žebra přichytil hřebíčky a mohlo začít lepení. Celá kostra je lepena 5-ti minutovým epoxidem. Nejprve byl přilepen kýl k žebrům, pak jsem postupně lepil lišty, od zrcadla směrem k přídi a fixoval jsem je špendlíky z nástěnky. Po zaschnutí lepidla jsem zabrousil přesahy, hlavně na přídi, a vyzkoušel, jestli pasují hřídele.

Potah trupu Další fází stavby bylo potahování trupu. Zatím jsem měl zkušenosti jen s balzovým potahem a papírem (Monako I.). Papír jsem ale hned zavrhl kvůli složité povrchové úpravě, nedokonalému vzhledu a riziku prosáknutí papíru (což jsem zažil na vlastní kůži). Zvolil jsem tedy osvědčenou balzu. Původně jsem si pohrával s myšlenkou trup olaminovat, avšak nechtěl jsem nechat nic náhodě. Proto jsem si to první vyzkoušel nanečisto na narychlo postaveném testovacím trupu. Tkanina 100 g/m2 a polyesterová pryskyřice z lakýrnictví. Tester jsem natřel polyesterem ( toho smradu ) a začal pokládat tkaninu. Nevím, jestli to bylo pryskyřicí, ale výsledek=katastrofa. Tkanina se stále odchlipovala a dělaly se bubliny. Práci navíc znepříjemňovaly vlákna tkaniny namotané na štetci a sople pryskyřice. Prototyp letěl do koše a já se laminováví nadlouho vyhnu.

Rozhodl jsem se tedy pouze pro balzu napuštěnou pryskyřicí a posléze vytmelenou. Začal jsem potahovat dno, od zádi dopředu. Byla použita balza tl.2 mm. Lepil jsem herkulesem a fixoval opět špendlíky z nástěnky. Vzniklou spáru jsem pak zalil epoxidem. Podél hrany jsem balzu obříznul a začal oblepovat hranu mezi dnem a boky pásky z balzy. Pomáhal jsem si při tom špendlíky a svorkami. Jakmile herkules zaschnul, obrousil jsem hranu tak aby lícovala s boky. Jelikož jsem ještě před přilepením boků potřeboval udělat šablonu paluby pro její pozdější výrobu, tak jsem trup odříznul od montážních přídavků a zbrousil je do roviny (kromě přídě).

Spoje potahu hrana - dno jsem pojistil epoxidem a jal se vyrábět palubu. Když byla hotova mohl jsem pokračovat v lepení boků. Lepeno opět herkulesem od zádi. Trochu horší to bylo úplně vepředu, protože trup je hodně do špice, a tím pádem byl maličko problém pěkně spojit obě poloviny boků tak, aby nebyla špička ujetá. Pomohly svorky, kterými se mi povedlo balzu zafixovat a případnou nepřesnost zavčasu dorovnat. Celé jsem to nechal proschnout a spoje a hrany zevnitř zalil epoxidem. Na druhý den jsem boky nahrubo oříznul a zabrousil veškeré přesahy.

Ačkoliv jsem se zapřisáhl, že na laminování nešáhnu, olaminoval jsem aspoň zrcadlo. Je to rovná plocha, tak nebyly výraznější komplikace.

Obrázková galerie
Obrázková galerie

Lucky Na začátek článku